Nejsem věřící, ale chci být

Nejsem věřící... ale jeden můj blízký přítel je, a kvůli němu začínám být taky. Vždy když si třeba přečtu článek na vašich stránkách, i kdyby byl o pár větách, zaměřen na křestanství, cítím, že jsem věřící. Ale sama o sobě vím, že nejsem, ale chci být, udělám pro to cokoliv.
Cítím, že má láska k Bohu není taková, jakou bych si přála mít...co mám dělat?

Z toho, co píšeš vyplývá, že Bůh Tě už nějakým způsobem k sobě přitahuje. Že už stojíš na počátku cesty, která by Tě k němu mohla dovést. Není třeba spěchat, jen je třeba v hledání vytrvat. Ze své zkušenosti musím říci, že to stojí za to.

Právě protože jsi teprve na začátku cesty, není třeba se trápit tím, že Tvá láska k Bohu není taková, jaká by měla být. Tento Tvůj pocit není důvodem k trápení, ale k odvaze jít dál. V tuto chvíli jsi vůbec zavalená vlnou pocitů, které Tě popostrčily, ale nedá se stavět jen na nich.

Předpokládám, že křesťanství je pro Tebe „neznámou pevninou“. Bylo by dobré kdyby ses s ní postupně začala seznamovat. Nejprve to znamená seznámit se se základními věcmi, na kterých křesťanství stojí. Pomocí Ti mohou být internetové stránky, zkus www.vira.cz a zde zvláště Kredo. O tom, co budeš číst, o čem budeš přemýšlet je zároveň potřeba mluvit s lidmi. Křesťanství není jen osamoceným bojem. Možná Ti může pomoci Tvůj přítel, případně Tě může seznámit ještě s dalšími lidmi.

Určitě je důležité také prosit o pomoc toho, kterého se Tvé hledání týká, tedy Boha. Prostě před něj přistoupit se svými nejistotami, pochybnostmi i nadějemi, ty mu předkládat a prosit ho, aby se Ti dal poznat a nalézt.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry