Náš vztah jsem si příliš idealizovala

Jsme s mým mužem něco málo přes rok, brali jsme se však tak trochu "na rychlo" po roce chození, aniž bychom o sobě věděli všechno.

Náš vztah jsem si dost idealizovala a zavírala oči před pravdou, abych nebyla raněna. Jsem na některé věci přecitlivělá a mám problém s odpouštěním. Již od zásnub bylo mezi námi velké napětí a po svatbě pak oddálení, protože můj muž se vůbec nesdílel o tom, co a jak prožívá. Po půl roce jsme tento problém jakžtakž vyřešili a začali jsme konečně o některých věcech trochu mluvit. Ač to bylo tvrdé, dozvěděla jsem se o sobě i o jeho vztahu ke mně dost nepříjemných věcí.

Nedávno mi řekl něco ze své minulosti, což pro mě bylo velkým zraněním. To trvá doteď.  V mnoha věcech se teď nedokážu ubránit dojmu, že jsem si brala úplně jiného člověka. Necítím k němu lásku, nějak nevím, proč bych ji cítit měla. Problém je, že krom neodpuštění a znechucení, mám stále k němu podezíravou nedůvěru. Na druhou stranu mě to mrzí, chtěla bych dokázat odpouštět a vzít to tak, že je důležité, co je teď. Chtěla bych obnovit náš slib tím, že sama chci pro to všechno něco udělat, vím, že manžel se chce snažit také, je ochotný chodit i do manželské poradny.

Prosím, poraďte, jak dokázat odpouštět věci, které člověka hluboce raní, jak se naučit milovat člověka, který vlastně není tou představou, tím ideálem, který si člověk bere.

Děkuji.

Na začátku mi dovolte malé přirovnání. Svateb proběhla celá řada, ale nikde se nebrali dva andělé. Dokonce míra poznání v momentě sňatku je sice různá, nikdy však absolutní. Nakonec ani Vás nezná manžel na 100 tak neznáte ani sebe sama. Stoprocentní poznání v tomto smyslu náleží jen Bohu. Takže konfrontace ideálu a reality musela nutně přijít.

Jak popisujete, Vaše manželství je ale na dobré cestě. Je v něm otevřenost, pravdivost (jak jí jste oba dva schopni), ochota ke změně sebe samého... Manžel je ochoten jít do poradny. Jen ještě jednu poznámku: Někteří manželští poradci vnímají možnost rozchodu jako nejlepší řešení v poradenské práci velice záhy. Je třeba ale vědět, že mít dobrý vztah je provázeno úsilím po celý život (ale samozřejmě to není jen dřina).  

Ohledně odpuštění - křesťan může žít ve vděčném vědomí absolutního odpuštění všech svých hříchů od Boha. Tam začíná schopnost odpustit druhému, který mě zraňuje a třeba i 77x. Ostatně kdo je bez viny, kdo je čistý? Určitě pomůže, abyste se modlila za svou schopnost odpouštět manželovi. Hodí se to i v dalších vztazích.

Doporučuji knihu Kateřiny Lachmanové o odpouštění: Vězení s klíčem uvnitř.
Mohla by vám přispět nejen k porozumění, ale přímo vést k odpuštění.

Linka víry

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Láska v manželství, Manželské krize