Moje děti opustily víru

Jsem matka 4 dospělých dětí. Spolu s manželem jsme se snažili je vychovat v duchu křesťanské víry. V současnosti jsou naše děti již dospělé. Až na jednoho si našli nevěřící partnery, se kterými žijí buď nedobré manželství nebo tzv. na hromádce. Víru opustili, kritizují i skromný styl života, ve kterém vyrostly a my jsme je s nemalými oběťmi vychovali. Je to pro mne všudypřítomná bolest.

Mám strarost o jejich život a spásu. Na druhé straně věřím, že Bůh zná všechno, co matka pro děti udělala, a bylo by jistě proti Boží lásce, aby matka ještě trpěla a byla smutná. To jistě Bůh nechce.

Chápu, že Vaše bolest je velká a že trápení, které prožíváte se v tuto chvíli zdá být "bez konce". Okamžitá útěcha asi neexistuje, ale myslím, že je pár věcí, které by Vám mohly trochu pomoci.

Děti máte ráda a myslím, že by bylo, hlavně pro Vás, lepší, kdybyste se snažila vidět na nich především to dobré. Na jejich životě, na jejich vztazích... a pokusila se přijmout také jejich partnery a způsob života. To neznamená schvalovat, že to co dělají je správné, ale přijímat je takové jaké jsou. Jak říká sv. Augustin: "odmítat hřích, ale milovat hříšníka".

V tuto chvíli se ocitli na nějaké oklice, která pro jejich další život může být důležitá. Bůh nám neslíbil život bez bolestí a bez utrpení, ale všechno v našem životě, a to i to špatné, dokáže proměnit k našemu dobru. Tohle je určitě další věc, kterou můžete dělat a kterou zajisté děláte, za děti se modlit a s otevřeným srdcem - tedy s přijetím, být připravená, že třeba přijde okamžik, kdy Vás budou potřebovat, budou hledat radu, přestože už dospělé. I proto je důležité udržovat co možná nejlepší vztahy, i když to pro Vás může být těžké a bolestné.

Určitě je bolestné i to, že děti kritizují to, v čem vyrostli a jdou si svou cestou. Nicméně jejich rozhodnutí pro cestu, kterou si vybrali je dnes už opravdu jen jejich, byť možná nesplňuje naše představy o jejich životě.

Musíme se stále znovu učit, že děti jsou dar, který nám byl na určitou dobu svěřen. Potom už je musím pustit, provázet modlitbou, možná, že to, co jim nakonec může pomoci je i Vaše bolest, kterou do modlitby za ně vkládáte. Je tady velká naděje, že všechno to dobré, co jste jim v rodině dali, zapustilo kořínky a jednou se to proklube na světlo a vyroste z toho krásná květina.

Co se týká utrpení matky. Bohužel k starosti o děti určitě patří. Stačí se podívat na Pannu Marii, která trpěla s Ježíšem a jejíž bolest vyvrcholila pod křížem. Tím, kdo jí dával v jejím utrpení sílu, byl Bůh, se kterým žila a jehož vůli plnila. To je asi tak jediné, co může přinést úlevu, protože utrpení patří k životu po hříchu stejně jako smrt. Především je sice tajemstvím, ale určitě zde hraje důležitou roli naše svobodná vůle, kterou naděláme mnoho zlého a která je pro Pána tak důležitá, že nám ji nebere a respektuje ji. Měli bychom tedy i my, když to tak dělá i všemohoucí Bůh, respektovat svobodná rozhodnutí našich blízkých, byť se nám zdají být špatná nebo zoufalá.

Shrnuto - myslím, že by bylo dobré, kdybyste děti provázela svou modlitbou, snažila se s nimi udržovat co nejlepší vztahy a snažila se je přijímat takové jaké v tuto chvíli jsou i s jejich rozhodnutími. S důvěrou prosila Pána i o jejich spásu a věřila jeho lásce a milosrdenství. Jemu je znovu a znovu vkládala do ochrany (případně i Panně Marii), když na Vaši péči a ochranu už jsou příliš velké.

Vzpomínám v modlitbě.

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti