Měním se...

Dobrý den,
je mi skoro 16 let, a poslední dobou cítím, že se měním…Začínám se zajímat o sex, maluji se, když si jdu s přáteli někam posedět, většinou piju alkohol, kouřím. Vnímám to v sobě jako děsný rozpor. Věřím v Boha a vím, že hřeším, ale nedokážu s tím přestat,.. Poslední dobou taky cítím, že mě Bůh opouští, tedy spíš já jeho:( Prosím ho, ať mi dá zpět víru.
…
Prosím, poraďte, co mám dělat? Jak to mám řešit? Jsem tak vysílená, jako poutník bez vody…
Předem moc děkuji za odpověď.

Milá …,
Moc děkuji za Váš velmi otevřený a upřímný dotaz. Ráda bych Vás nejdřív uklidnila. Ve věku, kdy se měníme z dítěte v dospělého člověka, vlastně procházíme velmi bouřlivým vývojem. A vy sama cítíte, že se měníte a je to tak správně. Jednak začínáte uvažovat a rozhodovat sama za sebe a to s sebou přináší novou odpovědnost, které je třeba se naučit.

Píšete, že se začínáte zajímat o sex. To je v pořádku a k tomuto období to patří, pokud ovšem náš zájem nepřekračuje určité hranice :-) Sexualita je nádherný dar a buďte vděčná za to, že jste žena a že můžete objevovat, co do Vás Bůh vložil. Vězte, že to vše je od něj dar z lásky a pro to, abyste mohla milovat, ale třeba i v budoucnu darovat život. To, že nás sexualita přitahuje, je také v pořádku, jinak bychom tu ani Vy ani já nebyly :-) Samotná touha po sexu hřích není, záleží na našem chování, kde je pro nás, křesťany, jasně definované, co je hřích a co ne :-) Pokud víte, že jste v nějaké oblasti selhala, vězte, že Boží milosrdenství nezná hranic a Bůh se raduje, když se my, hříšníci k němu vracíme a neodsuzuje nás.

Píšete také o alkoholu a kouření. Myslím, že většina z nás si obojí zvlášť v období dospívání potřebuje vyzkoušet. Obě drogy :-) mají ale své nevýhody. Jednak z nich může vzniknout závislost, které se v pozdějším věku těžko zbavuje a zvlášť pro ženský organismus není úplně ideálním vkladem i s ohledem třeba na zakládání rodiny, o Vašem zdraví ani nemluvě. Další nevýhoda je, že užívání obojího nás může vést do určitého prostředí, k určitým kamarádům a k chování, které se třeba úplně neshoduje s tím, co považujeme za správné.

Nevím, jestli přesně toto je rozpor, o kterém píšete, ale může to tak být. Na druhou stranu chápu, že rozpory můžete cítit i sama v sobě, jako by Vás to přitahovalo na obě strany. Ano, přesně toto je napětí, které řeší každý křesťan, takže v tom rozhodně nejste sama. A ač se Vám to nezdá nebo to třeba momentálně necítíte, Bůh je s Vámi i v těch nejtemnějších bouřích, neopouští Vás. Nebojte se tedy mu upřímně o všem říci, otevřít mu své srdce, mluvte o svých touhách, pochybnostech, o svém vysílení a hledání, Bůh snese všechno :-) a rád Vás občerství svou živou vodou.

Pokud máte nějakou věřící kamarádku nebo kněze, kterému důvěřujete, poproste je o modlitbu, případně i radu ve svých pochybnostech, abyste se ve svém hledání také necítila opuštěná.

Budu na Vás myslet v modlitbě, abyste Boha zas a nově nalezla jako toho, kdo Vás nejhlouběji miluje a abyste toto období dospívání prožila nejen jako bouřlivé, ale také jako dobré a požehnané :-)

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry, Náctiletí - sexualita, vztahy