Lež - velký hřích?

Dobrý den, jsem studentka a je mi 16 let. /.../ Koukala jsem se na stránkách víry www.vira.cz a klikla jsem si na odkaz vybraná témata a zaujal mě krátký článek spasení. Já jsem byla od mala vedená k víře a jsem za to ráda. Já sama se považuji za věřícího člověka. Ale občas jsem ve stavu,kdy se mě nevyhne hřích - lež. Chtěla jsem se zeptat, jestli je to hodně veliký hřích...občas mám z toho výčitky svědomí. Né že bych lhala, to ne, ale občas nastane situace kdy nevím co mám říct. Potřebovala bych od vás pomoci.

A dále mám problém, že jsem absolutně nespokojená s dnešní společností, vůbec nevím co s tím mám dělat, a občas si říkám, že kdybych neměla víru a rodinu, která mi pomáhá,tak bych nevěděla co mám na tomto světě dělat. Budu moc ráda,když mi s těmito problémy pomůžete.

Jsme rádi, že jste se ozvala se svým problémem. Potěšil mě velice Váš dopis, který je upřímný a otevřený a velmi poctivý i v pohledu na Vás samotnou, což je dnes opravdu vzácné.



Co se týče lži

Lež nepatří mezi sedm hlavních hříchů. Celá problematika lži - pravdy, lhaní je totiž velice složitá. Určitě budete vnímat jinak tyto čtyři názorné situace:

1. Matka vypráví dítěti o pohádkových bytostech (například o Křemílkovi s Vochomůrkou)
2. Člověk se vydává za pracovníka elektráren a okrade důchodce v jeho bytu
3. Za války zapře člověk před gestapem pronásledovaného, a tak mu zachrání život
4. Dívka nepřizná před vrstevníky, že dosud neměla kluka.

Hodnocení každé z těchto uvedených situací je odlišné.

Lžeme totiž třeba proto :
a) abychom měli v situaci vlastní prospěch
b) abychom chránili sebe sama
c) abychom druhému pomohli
d) abychom druhému ublížili

I toto hodnocení trochu pokulhává a každou situaci je nutno řešit zvlášť. Např. si někdo myslí, jak druhému pomáhá a přitom je to právě naopak. Z vašeho mailu není jasné, v jakých situacích jste zamlčela nebo řekla něco vyhýbavě, nechtěla jste říct vše po pravdě a naplno, jak to bylo nebo je. Je dobře, že s Vámi na Vašem růstu spolupracuje Vaše svědomí, které Vás upozorňuje, že asi něco není v pořádku. Jestliže Ježíš říká: Já jsem cesta, pravda a život, i my máme podle něj k pravdě růst. Nejde to hned a lidé se snaží Krista následovat s rozdílnými výsledky. Nikdy nebudeme dokonalí, ale přesto ten ideál můžeme mít před očima.

Na druhé straně máte oprávněný nárok na této cestě chránit v životě sama sebe a nevystavovat se tomu, co byste neunesla, na co nemáte ještě sílu. Člověk jistě během celého svého života zraje a jeho úkol je aktivně na tomto zrání do plného lidství pracovat. Je to velmi dobrodružný úkol, je také jen pro lidi opravdové, kteří se sebou chtějí něco dělat a dělat i něco pro druhé. Vypadá to,že nejste z těch, která by se mu chtěla vyhýbat a to je dobré znamení.



Vaše nespokojenost s dnešní společností

A teď ta druhá věc - Vaše nespokojenost s dnešní společností. Pokud jsme věřící lidé, pak v české společnosti zastupujeme opravdu menšinu. Tzn., že ten svět kolem nás si bude dělat, co chce, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Že se v tom žije těžko (a to nejen Vám), není pak divu. Spíš je otázka, jak se k tomu jakoby "nepřátelskému" světu postavit.

Když se budete kolem sebe dobře dívat i tady v om "nepřátelském" světě lze najít spojence. Jsou v něm lidé, kteří sice nevěří, nebyli křesťansky vychováváni, ale přesto a právě proto, že jsou lidmi, mají některé věci společné. Tak třeba je možné najít lidi, kteří mají radši pravdu než lež, kteří touží po dobru, lásce a mnoha dalších hodnotách, které jsou pro nás hodně důležité. Je jedno, že nemluví v našich pojmech - slovech, kterými nám byla předána víra. Dá se s nimi spolupracovat na tom, aby ten náš společný svět byl dobrý a dají se v něm hledat společná témata, na nichž se shodneme. To je ten náš úkol na tomhle světě. Ne že bychom byli lepší, jsme úplně stejní hříšníci. Víme navíc ale o té šanci, o té spáse, o možné záchraně a to je hodně. A možná, když budeme pro ty druhé čitelní, vstřícní, pravdiví, plní lásky...., budeme pro okolí přijatelní, a jsou případy, že skrze nás i k víře přijdou. Ale začněme raději od svého pohledu na druhé a na to, abychom jim dali šanci. To nás povzbuzuje k vytrvalosti i přes nezdary znova a znova začínat, protože to Kristovo vítězství je pro člověka.

Moc Vám fandím, zůstávejte opravdová!

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích