Křesťanství a východní duchovní učení

Dobrý den, 

chtěl bych se zeptat, jestli je křesťanství slučitelné s východním duchovním učením - např. s východním učením Tao-čhi-kung nebo Tantra.

Zajímalo by mě:

a) Jaká forma studia poznání výše uvedených je s křesťanstvím možná (bez hříchu),

b) lze-li některé prvky z výše uvedených teorii - bez hříchu - praktikovat i ve svém osobním životě

Děkuji za Váš čas. 

Neuzavírat se ve svém "náboženském rybníčku"

Vaše otázka má dvě roviny. Jedna je teologicko-kulturní a týká se především možnosti studia a poznávání Vámi zmíněných duchovních metod a tradic.

Druhá rovina je spíše morálně-spirituální a cílí spíše na prospěšnost praktikování některých z těchto metod.

Na otázku první je odpověď poměrně jednoduchá. Studovat a poznávat jiné náboženské tradice není nikterak zakázáno. Dá se dokonce říci, že od Druhého vatikánského sněmu církev povzbuzuje k poznávání a dialogu s ostatními náboženstvími. S tím, jak se svět globalizuje, nemůžeme zůstat uzavřeni jen v poznání „svého náboženského rybníčku“, jakoby kolem nic neexistovalo. Poznávání „toho druhého“ napomáhá i k prevenci fundamentalismu a xenofobie.

Při tom všem je však třeba být nejdříve dostatečně zakotven ve víře vlastní a v životě s Kristem, aby se člověku rozmanité náboženské prvky nemíchaly a nedocházelo k lacinému a povrchnímu synkretismu.

Zůstat zakořeněný v Kristu

Druhá rovina Vaší otázky nemá odpověď tak jednoznačnou. K otázce možnosti praktikování vybraných prvků z těchto náboženských systémů je třeba přistupovat individuálně a klást si základní otázku: Nakolik mi případné praktikování té které duchovní metody z jiné náboženské tradice napomáhá k tomu podstatnému – k životu s Kristem. Je pravda, jak říká učení církve, že v mnoha náboženských tradicích, včetně v těch Vámi jmenovaných, můžeme najít střípky stejné Božské Pravdy, která se nám naplno zjevuje v Kristu. Je však třeba přísně rozlišovat, které prvky jsou opravdu Božské a kde jde o lidský, kulturní „kontext“ a „nános“. Je třeba brát v úvahu, že jiná náboženství, ač mnohdy obsahují upřímné hledání Boha, vznikly v úplně jiném kulturně historickém kontextu, než je ten náš křesťanský a evropský. Bez dostatečného poznání a chápání kulturního a historického pozadí nemůžeme dostatečně dobře rozlišit to Boží od lidského a implementace některých technik nás může na naší duchovní cestě mást a odvádět od podstatného.

Takové poznání není příliš jednoduché a vyžaduje jak zmíněné odborné historicko-kulturní znalosti, tak i zralé duchovní rozlišování. Zde bych určitě odkázal na zkušené autory a na bohatou literaturu, která u nás vychází. 

Na závěr je dobré konstatovat, že v praktikování prvků z jiných náboženských tradic je lepší být spíše obezřetný. Můžeme se raději nechat povzbudit horlivostí jiných k tomu, abychom hlouběji přilnuli k bohaté nabídce spirituálních prvků a darů křesťanské víry, k jejich poznávání a využívání. V praxi totiž existuje zásada, že většina prvků duchovního života v jiných náboženstvích mají svou analogii i v křesťanské spirituální tradici. Tam jsou však zakořeněny v Kristu a tím jsou pro cíl našeho duchovního života jasné a bezpečné.

Přeji Vám moudrost a hojnost Ducha svatého.
 

Kategorie otázky: Křesťanství | Náboženství různá | Náboženství