Kdy jsou myšlenky těžkým hříchem?

Při mši svaté se říká " často hřeším myšlením, slovy i skutky". Chtěla bych vědět, kdy se můžou stát myšlenky těžkým hříchem. Předem moc děkuji za Vaši odpověď a přeji hezký den!

Pokud bych hledal odpověď na Vaši otázku, vyjádřil bych nejprve, co je to (těžký) hřích. Definice katechismu k tomu říká, že hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci, díky kterému dochází k rozbití našeho vztahu s Bohem.

Pokud tedy má být myšlenka hříšná, měla by "splňovat" uvedené charakteristiky hříchu: musel bych si zcela jasně uvědomovat a vědět, že nyní se v myšlenkách pohybuji na "tenkém ledě", v oblasti hříchu a zároveň zcela svobodně chtít v tomto uvažování setrvat. Tak bych se Bohu skutečně vzdálil.

Pro příklad ještě uvádím: jdu-li na nedělní mši svatou s úmyslem takto oslavit neděli, účastnit se mše, setkat se se společenstvím církve a pak si během mše uvědomím, že jsem najednou myšlenkami někde jinde, rozhodně jsem nezhřešil. To by nastalo až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil svůj myšlenkový pochod a rozhodl jsem se v něm setrvat i přesto, že teď mám být aktivně zapojen do dění mše sv. a naplnit Boží příkaz svěcení svátečního dne.
Snad je to dostačující odpověď na Váš dotaz.

Přeji Vám krásné a klidné dny, pokud možno, nehřešte ani myšlením, ani slovy ani skutky...

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích