3. 9. 2008, mav
Kdy jsou myšlenky těžkým hříchem?
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Křesťanská etika, hřích
Důležeté je v myšlenkách nesetrvávat
Pokud bych hledal odpověď na Vaši otázku, vyjádřil bych nejprve, co je to (těžký) hřích. Definice katechismu k tomu říká, že hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci, díky kterému dochází k rozbití našeho vztahu s Bohem.
Pokud tedy má být myšlenka hříšná, měla by "splňovat" uvedené charakteristiky hříchu: musel bych si zcela jasně uvědomovat a vědět, že nyní se v myšlenkách pohybuji na "tenkém ledě", v oblasti hříchu a zároveň zcela svobodně chtít v tomto uvažování setrvat. Tak bych se Bohu skutečně vzdálil.
Pro příklad ještě uvádím: jdu-li na nedělní mši svatou s úmyslem takto oslavit neděli, účastnit se mše, setkat se se společenstvím církve a pak si během mše uvědomím, že jsem najednou myšlenkami někde jinde, rozhodně jsem nezhřešil. To by nastalo až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil svůj myšlenkový pochod a rozhodl jsem se v něm setrvat i přesto, že teď mám být aktivně zapojen do dění mše sv. a naplnit Boží příkaz svěcení svátečního dne.
Snad je to dostačující odpověď na Váš dotaz.
Přeji Vám krásné a klidné dny, pokud možno, nehřešte ani myšlením, ani slovy ani skutky...
Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích
