Jaký je význam oběti v křesťanství? Je např. půst oběť?

Chtěl jsem se zeptat na smysl oběti v křesťanství. Ve Starém zákoně jsou oběti běžným projevem náboženské praxe, ale v Novém zákoně už  Ježíš přinesl nejvyšší oběť jednou pro vždy. Jak chápat, že  v různých poselstvích, třeba  z Fatimy, měli pasáčci přinést oběti, např. zdržení se jídla za obrácení hříšníků? Může člověk přinést  třeba fyzickou oběť za někoho druhého, nebo už to Pán Ježíš udělal za mě? Moc děkuji za případnou odpověď, vysvětlení.

Milý...
pojem oběť má skutečně různé významy – nebo aspoň různé odstíny. Je jim všem společné to, že je to nějaký dar nebo dobrovolný úkon pro (nebo za) někoho jiného. Úkon, který něco stojí a není úplně snadný. Ale jsou tu také rozdíly: záleží na tom, kdo obětuje, co obětuje, za koho, a v neposlední řadě také na účinnosti této oběti.

Ježíšova oběť zahlazuje veškeré zlo

Správně říkáte, že jedinou skutečnou nejvyšší oběť přinesl Ježíš svou smrtí na kříži. Celé lidstvo, (ba i celé stvoření) se topilo v močálu, který samo způsobilo hříchem. Tehdy Bůh sám sestoupil z nebe, aby pro nás do toho močálu skočil. Stal se jedním z nás a za cenu vlastního utrpení a smrti nás zachránil. To je ta jediná OBĚŤ, která si zaslouží toto jméno v nejvlastnějším slova smyslu. Má totiž nejvyššího obětníka, a sice Boha a člověka, Ježíše. On je také největším obětním darem. A také příjemce oběti je Bůh. A účinnost je nejvyšší, jaká může být: zahlazuje a vyrovnává veškeré zlo. Nebo ještě jinak: dělá z každého zla dobro. Co jiného, většího bychom vůbec mohli nazvat obětí?

Každá jiná oběť před tímto vrcholem bledne. Vždycky je nějakým způsobem částečná, málo účinná nebo jen symbolická. Anebo – v nejlepším případě – se nějak připojuje právě k této jediné Kristově oběti jako její součást.
Teď už víte, kam mířím: oběti Starého zákona jakoby na tu jedinou pravou oběť jen ukazovaly. Byly jejím předobrazem. Naznačovaly, že k usmíření s Bohem a zahlazení hříchů je opravdu potřebná oběť, a to dokonce krvavá. I ostatní druhy starozákonních (ale dokonce i pohanských) obětí jakoby předjímaly různé aspekty Kristovy oběti. Bůh si takto připravoval lidi k tomu, aby v Kristu poznali to, co oběti Zákona jen naznačovaly. Takže tyto staré oběti jakoby ukazovaly „ke Kristově oběti“ jako ke svému naplnění, jako světlo baterky napodobuje světlo slunce.

Ve spojení s Kristem můžeme i my přinášet oběti za sebe i za ostatní lidi

Na opačném konci stojí naše drobné nebo i citelnější „oběti“, které přinášíme ve spojení s Kristem jako údy jeho těla. Je to vlastně Kristus, kdo tuto oběť přináší. Křtem jsme se stali jeho součástí, a tak veškerá účinnost našich „obětí“ se zakládá na účinnosti Kristovy oběti. Naše oběti vyzařují jakoby „z Kristovy oběti“ do celého tvorstva, jako paprsky ze slunce.
V tomto smyslu se také po nás chce, abychom přinášeli oběti za sebe i za ostatní lidi. Může jít dokonce i o oběť nejvyšší – oběť života, jak víme z příkladů mučedníků. I když je ale moje vlastní oběť sebevětší, svoji skutečnou sílu bere jen z toho, že je to oběť Kristova.
 

Podstatná není velikost a obtížnost oběti, ale láska, s níž ji konáme

Ale oběť pro Krista může být každá drobnost, kterou mu chceme udělat radost. Podstatná tu není velikost a obtížnost oběti nebo přesné zachování přikázaných postupů, ale láska a poslušnost, se kterou ji přinášíme. Důležité je prostě konat to, co po nás tady a teď Bůh chce – a často nás i úplná drobnost stojí hodně úsilí, protože se nám zrovna chce dělat něco úplně jiného, než k čemu nás pobízí Boží láska. Každá taková drobnost, když ji vykonáme z lásky, se dá nazvat obětí. Až po nás bude Bůh chtít, abychom se k jeho oběti přidali něčím speciálním, ať už je to přitahování opasků nebo oběť života, budeme to v tu pravou chvíli vědět.
Jen musíme být připraveni – poslechnout.

Hodně odvahy a ochoty, plynoucí z lásky k Bohu, přeje
Linka víry

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus