Jak přesvědčit druhého, aby mi odpustil?

V modlitbě Otče náš se modlíme "odpusť nám naše viny, jako my odpouštíme našim viníkům" ... Co dělat v případě, že jsme si v jistém složitém vztahu velmi ublížili, já odpustila, nebo se o to alespoň pokusila, spolkla jsem křivdu i porážku, ale druhá strana toho není schopna. Nenávidí mě, pohrdá mnou a možná mě i proklíná. Jak přesvědčit toho druhého, aby mi dal ještě šanci, aby mi odpustil. Je těžké žít s vědomím, že mě někdo nenávidí... Vím, že jsem udělala chybu, prosila Boha o odpuštění. Bůh odpouští, ale proč toho není schopen člověk? Děkuji za odpověď.

Milá...,
odpouštění je velké téma našeho života. A dokud nezakusíme hloubku našich selhání, těžko prožijeme i plnost Božího odpuštění. Odpouštění je schopnost skutečně božská, proto my lidé s ním máme většinou potíže. Základní zkušenost s odpuštěním si neseme ze své rodiny -  jak jsme měli před očima rodiče, kteří si dokázali nebo nedokázali přiznat svoji chybu a navzájem si odpouštět. Případně jak nám odpouštěli naše dětská provinění.

Ptáte se, jak přesvědčit druhého, aby mi odpustil? Přiznám se, že i já na to hledám odpověď.

Obecně první zásadou je, že ten, kdo svého partnera zranil, tento fakt uzná. Říci: vidím, že jsem ti opravdu ublížil, vyžaduje pokoru.
Druhým krokem ke smíření je prosba o odpuštění: „Mrzí mě to. Prosím, odpusť mi!“ Taková prosba nám jde obtížně přes rty. Znamená přiznání viny, selhání a zároveň uznání, že zlepšit situaci bez toho druhého nedokážeme. Jsme odkázáni na jeho odpuštění a musíme o něj prosit. Partnerovi se pak často velmi uleví a může odpustit.
Někdy ovšem pouhá slova nestačí, je třeba ještě třetí krok: Musí být patrné, že se opravdu snažíme situaci napravit. Činem dokazujeme, že se chceme usmířit, protože nezůstáváme při pouhých slovech. Usmiřující čin má vždycky symbolickou hodnotu. Můžeme například říci: „Máš pravdu, opravdu jsem ti ublížila. Mrzí mě to, prosím, odpusť mi. Ráda bych něco udělala, abych všechno napravila. Můžeš mi říci, čím bych si tě usmířila?“

Uznat chybu, poprosit o odpuštění a napravit všechno činem – to jsou základní kroky, které mohou partnerovo zranění ošetřit a dosáhnout usmíření.

Nejspíš jste tohle všechno udělala.  Neméně důležité je se za toho, komu jste tak hodně ublížila, modlit a žehnat mu. Není to snadné, protože nejspíš i on Vám ublížil, píšete, že jste "spolkla křivdu"… Většinou si každý neseme svůj díl viny, ale také své zodpovědnosti, jak dál naložíme s celou situací. Píšete, že Vás nenávidí, pohrdá Vámi a dokonce proklíná. To jsou silná slova. Pokud tomu tak skutečně je, tak ten člověk neškodí Vám, ale hlavně sobě. Velmi výstižně o tom píše Kateřina Lachmanová ve své knížce Vězení s klíčem uvnitř. Cestu z vězení neodpuštění musí najít každý sám. Nemůžete mu pomoci rozlomit mříže jeho vězení, ale můžete o to víc prosit Hospodina, aby se stal Pánem i této situace a pomohl Vám žít s tím vědomím a zároveň našel cestu k srdci toho druhého, aby dokázal odpustit. Možná si uvnitř nese nějaké hlubší zranění, které se oživilo situací, kterou jste prožili společně… Mohla zafungovat nějaká projekce … Ale to už jsou jen dohady na dálku.

Pokud jste ze své strany udělala maximum a ve svátosti smíření svoji vinu vyznala, Bůh Vám odpustil. Pokud Vás sužují myšlenky na to, co si ten druhý myslí a že Vás nenávidí… může to být pokušení zůstávat u minulosti a prožívat smutek z toho, co už nemůžeme vzít zpátky. Smutkem a malomyslností nad námi zlý duch často vítězí, protože zapomeneme prožívat vděčnost a lásku k Bohu a k těm, které máme okolo sebe. Uzdravení větších zranění potřebuje delší čas.

Moc bych Vám přála, abyste i Vy sama sobě dokázala odpustit a zkušenost s tím, že Vás někdo nenávidí, Vám přiblížila Ježíše, který zakusil nenávist těch, kteří volali ukřižuj. Kéž Vám Boží blízkost přinese úlevu.
 

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství