Hluché spojení s Bohem

Díky mému špatnému životnímu stylu, shonu a stálé únavě mám problémy udržet si spojení s Bohem, mít na mysli Jeho věci, mít lásku k lidem, udržet si svá rozhodnutí a růst v Kristu. Jsem zahlcen hříchy, se kterými už nemám sílu bojovat.

Přemýšlel jsem nad příběhem spravedlivého Joba. Ten plný vředů, opuštěný, ztrápený sedí na hromádce hnoje a křičí na Hospodina: "Proč!?" Jen my někdy sedíme na hromádce, ale na Hospodina nekřičíme. A když křičíme, tak pak neposloucháme, co nám Hospodin chce odpovědět. Job to udělal, když říká: "Tak si kladu ruku na ústa..." a vyznává, kdo je on a kdo je Hospodin. Job je velkou inspirací pro člověka, který si myslí, že je spravedlivý.

Max Kašparů ve své knize Malý kompas víry má před očima obraz kompasu, který nás vede ke správnému směru. Jakýkoli hřích je magnetem, který nás odklání od správného směru.

Líbí se mi, že vnímáš, alespoň podle těch několika slov, která píšeš, křesťanství jako životní styl a ne jako pouhou nedělní povinnost.

Pokud píšeš o svém boji, tak ten nikdy nezvládneš sám. Je nezbytné pozvat - ne lepší je jiný tvar slovesa: zvát - Ježíše do svého života. Aby čím dál tím víc mohl mluvit do tvého života.

Jak? Z vlastní zkušenosti vím, že máme někdy chuť hledat mimořádné cesty k Ježíši. Ale nevidíme si na špičku svého vlastního nosu. Mám na mysli řádné cesty k Bohu. Těmi jsou svátosti: VIDITELNÁ ZNAMENÍ NEVIDITELNÉ BOŽÍ MOCI. Konkrétně jsou to mše, kde dostáváme pokrm na cestu, jak se říká eucharistii a Boží slovo. Pak je to svátost smíření, kde již s hříchem nebojujeme sami, ale bojuje za nás i Bůh. Ve svátosti smíření se doslova svlékáme donaha. Ježíši dáváme své bahno, aby nám dal novou šanci, aby nám pomohl nepřežít náš životaběh, ale prožít ho.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry