Co s články katechismu (víry), se kterými nesouhlasím?

Jsem pokřtěný v jedné z protestantských církví, ale zvažuji v důsledku mnoha okolností mého života víry přestup do katolické církve. Mám však výhrady k některým článkům katolické víry:

Nevěřím například mariánským zjevením, modlitbám ke svatým a Marii, znovuobětování Krista v eucharistii (Kristus byl jednou provždy obětován), celibát, neomylnost papeže apod.
Věřím v Boha Otce vševládnoucího, jeho syna Ježíše Krista, jeho dokonalé spásné dílo na kříži, ospravedlnění z hříchů na základě víry a vyznání, věřím v Ducha Svatého, křest, církev jako nevěstu Kristovu.

Věřím, že Marie, matka Ježíše byla blahoslavená, Bohem vybraná žena, ale odmítám jí přisuzovat jakékoli nadlidské, božské nebo polobožské atributy, včetně neposkvrněného početí, bezhříšnost, doživotní panenství, nanebevzetí apod. (cokoli co je nad Písmo).

Stačí to nebo bych musel při vstupu souhlasit se všemi (pro mne) spornými či tradičními články?

Dobrý den,
přestup do katolické církve obvykle zprostředkuje kněz (farář) a tomuto kroku by mělo předcházet pár setkání s kandidátem. V jejich průběhu by tedy mohla být dobrá příležitost všechna sporná témata prodiskutovat.

Při obřadu přijetí se říká nicejsko-cařihradské vyznání víry (s tím zjevně problém není) a pak je kandidát tázán, zda "přijímá Boží zjevení tak, jak je přijímá, učí a hlásá katolická církev" (tam může implicitně nastat v některých bodech kolize).

Ne všechno z toho, co citujete jako sporné, jsou opravdu články víry katolické církve. Např. nikdo není v katolické církvi vázán k tomu, aby věřil mariánským zjevením. Ježíšově matce se rozhodně nepřipisují nadlidské atributy, je vnímána pouze jako lidská bytost, i když zvláštním způsobem od Boha vyvolená k výjimečnému úkolu. Neposkvrněné početí, Marina bezhříšnost, panenství či nanebevzetí chápeme na prvním místě jako dílo Boží, jako projev onoho zvláštního Božího vyvolení. Na Panně Marii však oceňujeme její spolupráci s těmito výjimečnými projevy Boží milosti. Ke svatým se modlíme v tom smyslu, že je prosíme o přímluvu (analogicky k tomu, když děti poprosí někoho o přímluvu u svých rodičů, např. sourozence). Svatí však bez Boha sami nemohou nic, modlitba nakonec vždycky směřuje k jedinému adresátovi, kterým je sám Bůh.

Téma "znovuobětování" Krista je myslím v ekumenickém dialogu už dávno vyřešeno. V katolické teologii se nemluví o tom, že by se Kristus znovu obětoval nebo že by se k jeho oběti ještě v rámci mše něco přidávalo. Hovoří se o tom, že se tato oběť v rámci mše sv. "zpřítomňuje", tedy že jsme do mystéria Ježíšovy oběti v rámci mše vtaženi natolik, jako bychom stáli přímo pod křížem. Celibát není článek víry, spíše disciplinární opatření.

Pojem neomylnosti papeže je myšlen tak, že si Duch sv. "ohlídá", aby nebyl vyhlášen za článek víry nějaký blud (v osobních názorech papež jistě omylný je).

Myslím, že ke vstupu do katolické církve by stačilo, pokud byste sporné body vnímal alespoň jako otevřené (t. j. že byste zásadně nevylučoval, že někdy v budoucnosti ještě svůj postoj k nim nějak přehodnotíte).

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus