Co je spravné a co už ne?

Rád bych se zeptal co je dle učení Ježíše Krista ještě správné a co už ne. Například kolik mohu mít peněz, kdy už jsem příliš bohatý? Mohu se bránit útokům, pokud mě někdo napadne, jak je to s přijímáním ran od protivníků?

Ještě bych se chtěl zeptat, jestli je možné stát se dokonalým , nebo jsme všichni věčnými nedokonalými hříšníky, kteří potřebují odpuštění. Pokud jsme nedokanýlými, jsme tedy svévolnými hříšníky? V čem jsme lepší než nevěřící lidé, pokud jsme lepší?

Jádro našeho jednání by se mělo řídit Duchem

Odpověděl bych ve dvou rovinách:

Existuje nějaký normativ, co ještě můžu a co ne (kolik mám mít peněz apod.)? Domnívám se, že v jádru otázky je nepochopení křesťanské svobody (ne svévole). V dějinách morálky skutečně existuje tzv. kazuistika, která určovala a usnadňovala chování křesťana.  

Jádro našeho jednání by se mělo řídit Duchem, náš vztah k Bohu je na úrovni přátelství a svobody. Někdy totiž i málo peněz může znesvobodnit ve vztahu k Bohu.

A ta druhá, hlubší rovina se týká charakteru tohoto vztahu k Ježíši. Jedná se o vztah otevřený, poctivý a svobodný. Jsem nedokonalým hříšníkem, který potřebuje odpouštění a přijetí, a v tom je má radost (ne banalita) a svoboda (ne svévole), jak říká sv. Pavel: „Vše můžeme, ale ne vše nám prospívá.“ Tedy jde o poctivost a důvěru v Boží přijetí. Současná katolická církev toto respektuje i u „nevěřících“, rozdíl je právě v této odevzdané důvěře, která mě osvobozuje, ne v kvalitě či posuzování lidí.

Přeji vše dobré. 

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích