Beznaděj, vztek, bezmoc!!!

Dobrý den,
díky za tuto příležitost moci se svěřit. Poslední dobou se mi nedaří a potácím se od jedné trampoty k druhé. Vážné nemoci v rodině, vykradený byt, neshody v práci... Beznaděj, vztek, bezmoc!!!
....
Bojím se už radovat ze života. I když je nějaké období relativní pohoda, jsem už stále ve střehu a jen čekám, odkud a co zase přijde. Vím, že spousta lidí je na tom asi daleko hůř a Vaši radu potřebují více něž já. Pokud Vám ale zbude trochu času, poraďte mi, prosím, jak bych se měl těch pocitů zbavit a vnímat svět opět trochu pozitivně. Zdá se mi, že vše už bude jen horší.

Dobrý den,
v životě nás potkávají věci radostné, méně radostné, bolestné, ale též věci, nad kterými nám zůstává rozum stát. Když to trvá moc dlouho, dostaví se únava a znechucení, jako se to teď děje Vám. Je to pochopitelné. Je těžké cokoli odpovědět, cokoli říci. Mohl bych Vás povzbudit, že jednou bude lépe. Věřím, že bude. Žádná patálie nemůže přece trvat věčně. Vy ale potřebujete vydržet.

Jednu myšlenku k té výdrži Vám poskytnout mohu. Všechno, co nás potkává, je k našemu dobru, i když to tak z našeho pohledu, ani z pohledu našeho okolí, vypadat nemusí. Skutečnou pravdu o věcech a událostech zjistíme totiž až na věčnosti.

Modlete se, abyste vydržel a abyste třeba, alespoň náznakem, nahlédl do smyslu toho, co Vás potkává. Utrpení očišťuje a očištění potřebujeme všichni, proto je také všichni na naší životní pouti potkáme. Potkal je i Kristus, který je sám o sobě nepotřeboval, ale udělal to kvůli nám. Jeho utrpení bylo bojem o svobodu nás všech.
Vpustil je na sebe, ale ne do sebe. Proto zvítězil. A ukázal nám tím cestu. My často vpouštíme do sebe věci, které bychom ani nemuseli. Pak přichází utrpení jako nabídka a záleží na nás, co s ní uděláme. Není to konečné slovo. Tím je vzkříšení. Přeji požehnané velikonoční dny.

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt