Slunce

Vyjdi z osamělého domu

z knihy Jasný prsten , vydal(o): Trinitas

Velebně plyne ohnivý pták nad krajinou, modrým úpončím vesměrných snětí v pokoji se snáší, neláme jich, aniž sebe raní, vdechuje mléčná prýštění jich listů, halí se v ně jako v mlhu osvěžení, v mlhu ticha, v bílý dech dryád-panen. Modrá jest krajina pod ním, temně modrá, lesy na kopcích jsou jako hřívy gigantických koní, skaliny v nich jako jejich hlavy, moudré hlavy položené v nespící, a pole na úpatí jejich jako rzivá hříbátka, i černá a plavá. A vody, vody rybníků v nížinách, tajemné bytosti, jež odpočívají, a vody v řekách, ustavičně spějící za matkou, vody tisknou si na prsa jeho obraz, darovaný za velikou oddanost a lásku.

Viz to, člověče, a vyjdi z osamělého domu, i když jest ti tam snad milo tuto chvíli. Vyjdi a přijmi požehnání slunce, které plyne nad krajem jako plamenný pták. Ale neklamej se: není to pták, je to veliký anděl a nese žárlivě v náručí nedotčenou pokladnici odpuštění a milosti zlým i dobrým. Vyjdi a rozepni ruce do vedra a možná, že vytržen rázem se octneš na letícím a krouživém kříži děsu, který jest jednou z podob ohnivého vozu Eliášova.