Bůh je věčně mladý, a proto i ten, kdo s ním navázal kontakt, si uchová věčné mládí.

z knihy Modlitba? No problem! , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Jsou dvě cesty, jak se obracet k Bohu – buď se naučit již existující modlitby, nebo se modlit spontánně. Nedokáže-li se však někdo modlit spontánně, je lepší, aby se modlil formálně, tedy alespoň ústy, než aby se nemodlil vůbec. Před svým obrácením jsem chodil na mši svatou velice formálně, ale vlastní vinou, až na jedinou výjimku jsem nedělní mši svatou nikdy nevynechal. Dělal jsem to, jak řečeno, velice formálně – všichni chodili do kostela, já proto také. Přestože to bylo povrchní, něco mě u Pána Boha velice pevně drželo. I to pouze formální se totiž může stát v určitém okamžiku živým. Když ale chybí dokonce i to, už nezbývá žádná brázda, do níž by se mohlo zasít.

Proto bychom měli učit děti základním modlitbám – Otče náš, Zdrávas Maria, Anděle Boží. A je nejlepší, když se je rodiče budou modlit s nimi. Ten malý Míša, o kterém jsem se tu již zmiňoval, občas poprosí rodiče, aby se nemusel mýt, než půjde spát, protože je móóóc unavený, ale modlitbu nevynechá nikdy. Sedmiletý kluk po celodenním honění se za mičudou nejde spát bez modlitby. Ne vždy si vyčistí zuby, ale vždy se pomodlí a dokáže rozlišit intence, ve kterých se mohu modlit pouze já, a on ne. Znám i další dítě, které zhruba ve stejném věku dělá totéž. A proto mám takové tušení, že Pán uděluje takzvané mystické dary bezprostředního poznání své přítomnosti malým dětem a mládeži. Také se mi zdá, že dospělí a staří lidé jsou pro Pána Boha poměrně hořkým zklamáním, a to proto, že starý často upadá do rutiny, všechno už je pro něho otřepané. Dítě nic takového nezná. Dítě je ochotné pouštět se kdykoli do něčeho nového. Gymnaziální mládež ze zdejší studentské farnosti „Přístav“ (v Krakově) má také dar zbožnosti. Nevím, jestli si jej ti mladí udrží po celý život, bojím se, že spíše ne. Ale mají přece jen něco, co těm starším chybí.

Lidé v mém věku už mají „šlus“, dostaví se skleróza. Pořád jen něčeho litují. Litují toho, co minulo, svého ztraceného mládí. Proto by se starší lidé měli orientovat na hledání živého Boha, má-li jejich život přinášet ovoce. Přestanou tak stárnout. Nalezne-li člověk živého Boha v jakékoli modlitbě – osobní nebo třeba v tom dobře známém růženci –, uchová si svěží mysl. Vztah k živému Bohu má za následek, že nestárneme. Bůh omlazuje. Modlitba může být i beze slov. Když se člověk prostě modlí sebou samým, mysl se omlazuje mládím Boha samého. V misálu byla nedávno taková prosba o mládí. V misálu je totiž všechno, jen stačí pozorně naslouchat. Zdá se, že svaté Terezii od Ježíše se Duch svatý zjevil právě v podobě mládence. Bůh je věčně mladý. Proto ten, kdo je s ním v kontaktu, bude také věčně mladý, i když tělo chátrá. Nebude podléhat slabosti ve smyslu ztráty duševních sil. Bude sice trpět nejrůznějšími stařeckými neduhy, může mu slábnout zrak, sluch a může mít problémy s chůzí, avšak duševně nezestárne, což je otázka duševní hygieny a především otázka živého vztahu s Bohem. Proto všem radím, aby se nedrželi pouze povinných modliteb, ale aby mluvili s Bohem naživo. Jako živý s živým.