Mnozí lidé mají pocit, že se neustále pohybují v kruhu. Pořád jsou zapřaženi do práce. Nikdy nejsou hotovi. Jedna schůze stíhá druhou. Jeden projekt střídá jiný. Všude musí být v pohotovosti, jakmile něco neklape. Cítí se uštvaní a pronásledovaní. Ptají se sami sebe: „A kde v tom všem jsem vlastně já? Žiji ještě vůbec?“ Na jejich potřeby se nikdo neptá.
Kdo se ocitá na zodpovědném místě, jistě nemůže chtít uspokojit všechny své potřeby. Přijal odpovědnost za druhé. Vyjadřuje to také jeho duchovní postoj: jsem tu pro ně. Zříkám se mnohého, co by mě těšilo, a dělám to naprosto vědomě. Ovšem i tady potřebuji znát správnou míru. Rozdám-li se totiž beze zbytku obětavě druhým, často ve své roli oběti začínám druhým ztěžovat život. Jako oběť kolem sebe šířím agresivní náladu a ta druhé ochromuje.
Být k druhým dobrý dokážu pouze tehdy, když zacházím dobře sám se sebou. V opačném případě začnu potlačené emoce promítat do svého okolí. Jestliže jsem k sobě tvrdý, budu stejně tvrdě zacházet i se svými spolupracovníky. Rozhodně je tím nepovzbudím k životu. Nejde však jen o to, umět být dobrý sám k sobě a tu a tam si něco dopřát. Už svatý Bernard napsal papeži Evženovi, který si mu posteskl na tíhu svého úřadu: „Dopřej si sám sebe!“ Pak mu ukázal, jak je svým přetížením odříznut od sebe a od svých pocitů a jak je to pro něho zhoubné. Člověk si může dopřát hezkou dovolenou, dobrou večeři, víkend na chatě. Ale rozhodující je pouze to, aby si dopřál sám sebe. Aby měl kontakt sám se sebou a byl u sebe doma. Jak toho docílit?
Existují docela prostá cvičení, jak se učit uvědomovat si vlastní já. Například se uprostřed největšího shonu můžu na okamžik zastavit a uvědomit si vlastní dech, vnímat dotek vlastních dlaní. Někdo může zvolit putování nebo vysokohorskou túru. Tělesná námaha mu udělá dobře. Jsem u sebe. Vnímám se. Kontakt se sebou mě osvobozuje od fixace na očekávání a od tlaku, kterému se sám vystavuji.
***
Se svolením zpracováno podle knihy: Pracovat i žít, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde
2. 9. 2010
Práce, práce... A kde v tom všem jsem vlastně já?
Související texty k tématu:
Organizace času a práce
- Práce - smysl, význam a organizace Ani mohutné pilíře nebudou mít smysl, když most na nich spočívající nepovede k žádnému břehu, k žádnému cíli.
- Bez časového řádu v nás narůstá stres a nespokojenost S rozvojem techniky jsme se odpoutali od přirozeného řádu přírody.
- Dá se život plánovat? Videoseriál "Víra do kapsy" Má si křesťan život plánovat nebo má jen čekat na Boží volání? Jak skloubit dar času a svobodné volby?
- Dělat co je v našich silách, nestačí Do dřevařské firmy přišel muž žádat o práci. Nabídli mu dobrý plat a lepší podmínky než jinde. Prvního dne se přihlásil u mistra. Ten mu dal sekeru a přidělil mu kus lesa...
- Jak dobře zacházet s časem Promarněný čas s sebou přináší pocit prázdnoty. Existuje jedna osvědčená a moudrá pomůcka pro ime management...
- Jak hospodařit s časem v napětí a shonu života Jak ovládat a zastavovat čas
- Je prospěšné respektovat svůj vnitřní rytmus Dnes často pracujeme přespříliš a jsme pak vyhořelí. Nemáme míru mezi aktivitou a klidem. Naopak mít svůj určitý rytmus je prospěšné. I příroda má svůj rytmus a každý člověk…
- Kdo se modlí, nemarní čas Modlitba je mocnou vnitřní vzpruhou, která nás přivádí k tomu, abychom svému jednání dali správný směr.
- Pracuj kousek po kousku Při pohledu na množství práce nás mnohdy už dopředu opouštějí síly
- Rovnováha mezi prací a soukromým životem Své povolání dokážeme plně uskutečnit pouze tehdy, když se v něm sami beze zbytku nevydáme
- Zabírají nám životní prostor nedůležité věci? Jednoho dne přisel do třídy učitel filozofie. Když se studenti usadili, vzal ze šuplíku nádobu a naplnil ji až po okraj kameny.
- Zachová-li člověk řád, nedostane se do zmatků Jak organizovat čas, práci a život
- Zdrojem workholismu je absence ideje neboli cíle Marné je časně vstávat, dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy (Žl 127, 1-2)
