Deset let jsem se téměř každý den ptal Boha… A mlčel. A pak, v určitý moment, mi Bůh dal něžně a jasně najevo cestu, kudy mě chce vést. A víte, co na tom bylo nejúžasnější? To, že mi to zjevil ve chvíli, kdy na to bylo moje srdce připravené.

Myslel jsem, že vím nejlépe,
jak má můj život vypadat

Pracoval jsem jako hasič. Měl jsem dobrou pozici, skvělý plat, práce mě bavila. Ale stále mi chybělo něco podstatného uvnitř. Jako by mě to táhlo někam jinam. Celé roky jsem bojoval s Bohem. Přesněji řečeno, bojoval jsem proti jeho plánu. Chtěl jsem žít výhradně podle vlastních představ. Myslel jsem si, že vím nejlépe, jak by se měl můj život odvíjet. Bůh mi ale nedopřál pokoje. Nakonec jsem se dostal na pokraj svých sil. Pochopil jsem, že naplněný život si sám nevyrobím, že ho lze získat jen ve spojení s ním a je potřeba ho následovat bezvýhradně. Ale měl jsem strach.

Léta mi Bůh neodpověděl,
až pak v určitý moment…

Trvalo to deset let, když jsem se téměř každý den ptal Boha, kam mě v životě chce vést. Naprosto zřetelně si pamatuji, že jsem mu tehdy říkal: „Bože, je mi jedno, co to bude; jen mi dej vědět, co chceš, abych dělal. Nezáleží mi na tom, co to bude. Jen to chci vědět.“ Bůh mi však neodpověděl. Ani po deseti letech modliteb jsem nevěděl, co po mně chce.

A pak, v určitý moment, mi Bůh dal něžně a jasně najevo cestu, kudy mě chce vést. Nevěděl jsem, co bude dál… A víte, co na tom bylo nejúžasnější? Vůbec ne to, že jsem konečně vnitřně jasně poznal jeho záměr, ale že mi to zjevil ve chvíli, kdy na to bylo moje srdce připravené. Vzpomínám si, že jsem si tehdy pomyslel: „Ty kráso, kdyby mi to Bůh řekl třeba o tři týdny dříve, vůbec by mi to nesedělo, připadalo by mi to na sílu. Snažil bych se podle toho zařídit, ale asi bych zrovna nejásal radostí. Nebyla by v tom ta pravá láska, nadšení ani zápal – a Bůh to věděl.

Seděl jsem v autě na střešním parkovišti hasičské stanice
a děsil se rozhovoru s velitelem

Přesně si pak vzpomínám na den, kdy jsem odešel od hasičů. Seděl jsem v autě na střešním parkovišti hasičské stanice a děsil se plánovaného rozhovoru s velitelem. Po náročném studiu na hasičské akademii a dosažení pracovního místa na silně konkurenčním pracovním trhu jsem se to všechno chystal opustit. „To je bláznovství,“ říkal jsem si v duchu, „Bože, doufám, že máš v tomhle pravdu.“ A když jsem tak uvažoval o tom, co se chystám opustit, vzpomněl jsem si slova papeže Jana Pavla II., který často opakoval Kristova slova „Nebojte se!“

Přesto mě přemáhalo pokušení držet se existenční jistoty a dobrého platu. Když vtom můj pohled padl na ohmatanou modrou Bibli, již jsem vozil v prostoru mezi sedadly. Rozhodl jsem se, že si zahraji „biblickou ruletu“: otevřu Písmo na náhodné stránce a přečtu si první verše, na nichž spočine můj zrak. Možná od Boha dostanu slovo, kterým mi řekne, že jsem blázen, když chci vstoupit do neznámých vod, a že bych se měl držet dobrého bydla. Zjevně jsem Bibli moc dobře neznal. Otevřel jsem druhou kapitolu knihy Sírachovec:

Synu, přicházíš-li sloužit Pánu, připrav se na pokušení.
Kroť své srdce a vytrvej, nedej se strhnout v době protivenství.
Přimkni se k němu a neodvracej se,
abys byl povýšen, až přijde tvůj konec.
Přijmi vše, co tě potká, buď trpělivý, střídá-li se tvoje soužení.
Vždyť zlato se tříbí v ohni a lidé milí Bohu v peci pokoření.
Věř Bohu, a on se tě ujme, jdi po přímé cestě a důvěřuj v něho (Sir 2,1-6).

Pocítil jsem, jak mě náhle zalila vlna pokoje. Bůh dokonce – mně hasičovi - přihodil narážku na „oheň“, abych se zasmál. Strach zmizel.

S důvěrou jsem vystoupil z auta a vstoupil do kanceláře velitele.

„Neříkej mi, že končíš…“ bylo první, co vypustil z úst. Když se naše oči střetly, měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel. Bylo to teď, nebo nikdy.

„Cítím, že mě Bůh volá jinam.“

A co ty?

Léta jsem s Bohem komunikoval. Ale on – protože je Bůh – ve své moudrosti a vševědoucnosti věděl, kdy nastane ten správný čas.

Možná i ty Pána ujišťuješ: „Hledám, jsem připraven(a) udělat to, jak co vidíš ty.“

Bůh tě miluje a chce pro tebe to nejlepší. A miluje tě až příliš na to, aby ti předem zjevil, na co ještě nejsi připraven(a). Neboj se, své povolání se dozvíš v ten pravý čas: ani o chvilinku dříve, ani o chvilinku později. Jen se k němu stále obracej.