Povýšení sv. kříže 14.9. - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vstupní antifona

Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista:
v něm je naše naděje, život a vzkříšení,
skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni. Srov. Gal 6,14

Vstupní modlitba

Bože, tys chtěl, aby všichni lidé byli spaseni
křížem tvého Syna;
dej, ať pochopíme,
že jeho smrt na kříži je vítězstvím nad smrtí,
a doveď i nás do slávy vzkříšení.
Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Izraelité byli Bohem vysvobozeni z otroctví Egypta někdy před rokem 1225 př. Kr., ale jejich cesta do zaslíbené země vedla přes Sinajskou poušť (rozlohou asi tři čtvrtiny ČR). Museli se vyhnout pouštní zemi Edóm, aby stanuli u Jordánu. Putování trvalo dle Písma čtyřicet let a není divu, že bylo psychicky vysilující. Symbol vztyčeného hada se stal pro křesťany proroctvím o významu kříže.

Nm 21,4b-9

Hebreové táhli směrem k Rákosovému moři a lid už omrzelo být stále na cestě.
Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti? Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy.“
Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: „Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady.“ A Mojžíš se modlil za lid. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane naživu.“ Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal naživu.

ŽALM Žl 78 (77), 1-2.34-35.36-37.38 Odp.: srov. 7c

Velmi chybně se opakuje klišé tvrdící, že Bůh Starého zákona je nemilosrdný. Opak je pravdou. Starý zákon je svědectvím o nezměrném Božím milosrdenství plném moudré pedagogiky. A takový je Bůh i dnes.

Odpověď: Nezapomínejte na Boží skutky!

Slyš, můj lide, mé naučení,
nastav uši slovům mých úst!
Otevřu k průpovědi svá ústa,
vyložím tajemné události z pradávných dob.

Když Hospodin hubil Izraele, hledali ho,
obraceli se a sháněli se po Bohu.
Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou,
že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.

Lísali se k němu ústy,
ale svým jazykem mu lhali,
neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné
a nebyli věrni jeho smlouvě.

On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je,
často potlačoval svůj hněv
a nedal zcela vzplát své nevoli.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel povzbuzuje k věrnému naplnění evangelia. Říká: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši,“ a na to navazuje náš liturgický text, který je citací jakéhosi hymnu, zřejmě dobře známého v efezské komunitě. Tento text je jedním z nejzásadnějších výkladů významu Kristova kříže v Novém zákoně.

Flp 2,6-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Klaníme se ti, Kriste, a velebíme tě, neboť svým křížem jsi vykoupil svět. Aleluja.

EVANGELIUM

V noci přichází za Ježíšem velmi významný farizeus. Ptá se po tom, kdo Ježíš je a jak může být člověk zachráněn. Náš liturgický text obsahuje zřejmě nejslavnější novozákonní větu, která je zároveň skvělým shrnutím křesťanské víry.

Jan 3,13-17

Ježíš řekl Nikodémovi: „Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Antifona k příjímání

Až budu ze země vyvýšen,
potáhnu všechny k sobě, praví Pán. Jan 12,32

Modlitba po přijímání

Pane Ježíši Kriste, přijali jsme tvé tělo
obětované za život světa
a prosíme tě:
ať je nám tvá vykupitelská smrt na kříži
stálým zdrojem síly,
abychom došli do slávy věčného života.
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Kříž zdobí každý kostel a snad každou domácnost křesťanů přesto, že jde de facto o nástroj k zabíjení. Bůh však proměňuje lidskou zrůdnost vedoucí ke strašné smrti v cestu záchrany. A platí to nejen o kříži, ale i o člověku samotném. Bůh nás vede k životu, a když my sami jsme nestačili na vlastní rozhodnutí se pro Boha, on sám bere na sebe naše selhání a otevírá cestu záchrany. Z mučicího nástroje se rázem stává symbol života, protože Ježíš smrt překonal. Nikoli bolestí a utrpením, ale poslušností Otci, která, ač tvrdě zkoušena bolestí, Nebeského Otce nezklamala. Ježíš Boží mocí vstává z mrtvých a nástroj smrti ztrácí svůj hrůzostrašný obsah. Proto je dnes znamením radostného vítězství Boha.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

15. 9. 2025, Památka Panny Marie Bolestné

Žid 5,7-9

Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (k Bohu). Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.

Žl 31 (30), 2-3a.3b-4.5-6.15-16.20 Odp.: 17b

K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky,
vysvoboď mě, jsi spravedlivý!
Popřej mi sluchu,
rychle mě zachraň!

Buď mi ochrannou skálou,
opevněnou tvrzí k mé záchraně,
vždyť ty jsi má skála a má tvrz,
pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené,
neboť ty jsi mé útočiště.
Do tvých rukou svěřuji svého ducha,
Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.

Já však, Hospodine, v tebe doufám,
říkám: Ty jsi můj Bůh!
Můj osud je ve tvé ruce,
vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřítel!

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine,
uchovals ji těm, kdo se tě bojí,
popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.

**//Mezi žalm a zpěv před evangeliem se může vložit SEKVENCE** Stála Matka...**; buď celá, nebo jen od slov** Maria do srdce mého vtiskni...//

**SEKVENCE**

Stála Matka uplakaná
pod křížem jak bolest samá,
v hořkých vzlycích pro Syna.

Její srdce Bohu dané,
truchlící a zbědované
sedmerý meč protíná.

Žaluplná, zarmoucená
nebem požehnaná žena,
matka Boží, prostá vin.

Hlavu sklání do svých dlaní,
pohled na kříž vždy ji raní,
trpí na něm její Syn.

Matko Boží, Matko naše,
kdo nad tebou nezapláče,
když tě vidí v mukách stát.

Vidět Ukřižovaného,
tebe v slzách vedle něho,
nutí duši zaplakat.

Naše vina tvého Syna
týrá tobě před očima,
vidíš Krista v krvi ran.

Vidíš jeho teskné rány,
úzkost jeho umírání,
smrt, v níž zůstal strašně sám.

Matko Boží, lásku dej mi,
kéž je tvůj a můj žal stejný,
kéž už sama netruchlíš.

Dej, ať patřím Kristu Bohu,
den ze dne ať více mohu
hořet láskou, být mu blíž.

* Maria, do srdce mého
vtiskni rány Syna svého,
jeho kříž kéž je i můj.

On mé viny smýval svými
krvavými zraněními,
tento trest nám rozděluj.

S tebou pláči, slza smáčí
oči, jimiž nevypláči
soucit s tebou, ženo žen.

Veď mě pod kříž svého Syna,
jenž svou náruč rozepíná,
s tebou stát chci pod křížem.

Panno panen plná jasu,
nežij sama trpkost času,
přijmi, prosím, lásku mou.

Maria má, kéž ty sama
dáš mi nést smrt Krista Pána,
přijmout ránu za ranou.

Kéž mě jeho rány zraní
a kéž opojení dá mi
jeho kříž a jeho krev.

Až před Božím soudem stanu,
přijď mi, Panno, na ochranu,
vzdal ode mne Boží hněv.

Kéž jsem křížem, smrtí Páně
chráněn v lásce svrchované,
milost buď mou záchranou.

Tělo zemře, Ty však, Panno,
dej, ať je mi nebe přáno,
kéž Bůh přijme duši mou. Amen.

Jan 19,25-27

U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě.

**//Nebo:// Lk 2,33-35**

//Tvou vlastní duší pronikne meč//

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíšův otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“

Komentář: Jan 19,25-27
Maria je od této chvíle i naše matka a stojí s námi v našich těžkostech. Spolu s nejmladším apoštolem má účast na křížích naší církve.

16. 9. 2025, Úterý 24. týdne v mezidobí

1 Tim 3,1-13

Správně se říká: „Kdo usiluje o to, aby se stal církevním představeným, snaží se o vznešený úřad.“ Takový představený musí být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, ušlechtilý, pohostinný, způsobilý učit, ne pijan, ne útočný, ale mírný, ne svárlivý nebo hrabivý. Musí umět dobře spravovat svůj dům a přidržovat svoje děti k poslušnosti, aby žily naprosto čestně. Jestliže někdo nedovede spravovat svou domácnost, jak se bude moci starat o Boží obec? (Dále to) nesmí být člověk teprve nedávno obrácený, aby mu to snad nestouplo do hlavy a nepropadl stejnému odsouzení jako ďábel. Také je nutné, aby měl dobré jméno u těch, kdo stojí mimo církev. Jinak padne za oběť špatným řečem a (chytne se) do ďáblovy pasti. Totéž platí o jáhnech: mají to být lidé důstojní, ne obojetní v řeči, ne oddaní vínu, ne lační špinavého zisku, kteří uchovávají tajemné pravdy víry v čistém svědomí. I oni musí být napřed zkoumáni, a teprve potom mohou vykonávat službu, když se ukáže jejich bezúhonnost. Právě tak ženy se musí chovat počestně, nesmějí být pomlouvačné, ale střídmé a ve všem spolehlivé. Jáhnové mají být jenom jednou ženatí, mají umět držet v pořádku svoje děti a vůbec vlastní domácnost. Ti totiž, kdo se osvědčí jako jáhni, získají si vážené postavení a radostnou jistotu ve víře v Krista Ježíše.

Žl 101,1-2ab.2cd-3ab.5.6

O dobrotivosti a spravedlnosti chci zpívat,
tobě, Hospodine, chci zahrát.
Chci se ubírat cestou bezúhonnou,
kdy ke mně přijdeš?

Chci kráčet v nevinnosti srdce
ve svém domě.
Nepostavím si před oči
nic hanebného.

Kdo svého bližního v skrytu pomlouvá,
toho zahubím.
Pyšného očima a nadutého srdcem,
toho nesnesu.

Svým zrakem budu hledat věrné v zemi,
aby přebývali se mnou.
Kdo kráčí životem bezúhonně,
ten mi bude sloužit.

Lk 7,11-17

Ježíš se odebral do jednoho města – jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, právě vynášeli mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Z města ji doprovázel velký zástup. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili. Řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid!“ Tato zpráva o něm se roznesla po celém Judsku i po celém okolí.

Komentář: Lk 7,11-17
Radost matky ze vzkříšení jejího jediného syna musela být nepředstavitelná! Kéž se i já dovedu radovat z Ježíšových mocných činů, které nejsou tak nápadné…

17. 9. 2025, Středa 24. týdne v mezidobí

1 Tim 3,14-16

Milovaný! Mám sice naději, že k tobě co nejdříve přijdu, ale přece ti o těchto věcech píšu. Kdybych se totiž opozdil, abys věděl, jak je třeba se chovat v Božím domě, v církvi živého Boha, která je sloupem a pevnou oporou pravdy. A je to skutečně hluboké náboženské tajemství: (Kristus,) který přišel v lidské přirozenosti, byl ospravedlněn Duchem, ukázal se andělům, byl hlásán pohanům, došel víry ve světě, byl vzat do slávy.

Žl 111,1-2.3-4.5-6

Oslavím Hospodina celým srdcem
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.

Velebnost a vznešenost je jeho dílo
a jeho spravedlnost zůstává navěky.
Památku ustanovil na své divy,
Hospodin je milosrdný a dobrotivý.

Dal pokrm těm, kdo se ho bojí,
neustále bude pamatovat na svou smlouvu.
Své mocné činy ukázal svému lidu,
když jim dal majetek pohanů.

Lk 7,31-35

Ježíš řekl zástupům: „Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení, komu jsou podobní? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a navzájem na sebe volají: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.' Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno, a říkáte: `Je blázen.' Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: `Je to žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!' A přece moudrost bude uznána za správnou ode všech rozumných lidí.“

Komentář: Lk 7,31-35
Opravdu, ani dnes se lidem nezavděčíte. Jednoho kněze kritizují, že je příliš upjatý, další může být příliš „světský“. I dnes by se náš Pán setkal s odsuzováním.

18. 9. 2025, Čtvrtek 24. týdne v mezidobí

1 Tim 4,12-16

Milovaný! Nikdo tě nesmí podceňovat proto, že jsi mladý. Naopak: buď pro věřící vzorem v řeči i v chování, v lásce, ve víře a v čistotě. Než přijdu, věnuj se čtení, napomínání, vyučování. Nenech v sobě ležet ladem Boží dar, který ti byl dán prorockým vnuknutím a vzkládáním rukou starších. Vezmi si to k srdci a v tom žij, aby tvé pokroky byly všem zřejmé. Dávej si pozor sám na sebe i na to, čemu učíš. Buď v tom vytrvalý. Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.

Žl 111,7-8.9.10

Skutky jeho rukou jsou věrné a spravedlivé,
spolehlivé jsou všechny jeho příkazy,
pevné navěky, navždy,
provedené v pravdě a právu.

Vykoupení seslal svému lidu,
sjednal navěky svou smlouvu;
svaté a velebné je jméno jeho.

Počátek moudrosti je bát se Hospodina:
moudře jednají všichni, kdo tak činí;
jeho chvála zůstává navždy.

Lk 7,36-50

Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou (nádobu drahocenného) oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala (drahocenným) olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: „Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká – že je to hříšnice!“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, rád bych ti něco pověděl.“ On na to: „Jen mluv, Mistře!“ „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, komu odpustil více.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil.“ Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě (na pozdrav), ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestávala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi (drahocenným) olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ On však řekl ženě: „Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!“

Komentář: Lk 7,36-50
Kéž chci být v roli oné milující ženy. Vždyť nevím, jak jsou na tom druzí, ale vím, co všechno odpustil Pán mně. Tolikrát jsem přijal svátost smíření!

19. 9. 2025, Pátek 24. týdne v mezidobí

1 Tim 6,2c-12

Milovaný! Tak vyučuj a povzbuzuj (jak jsem ti já přikázal). Učí-li někdo jinak a nedrží se zdravých slov Pána Ježíše Krista a učení shodného se zbožností, je nafoukaný, ničemu nerozumí, je to chorobný šťoural a hádá se o slovíčka. Z toho pak povstává jen nevraživost, sváry, urážky, zlomyslné podezřívání a ustavičné třenice mezi lidmi zkaženými, kteří ztratili smysl pro pravdu a domnívají se, že zbožnost je pramenem zisku. Zbožnost je skutečně pramenem zisku pro toho, kdo je se vším spokojen; nic jsme si přece na svět nepřinesli a nic si z něho také nemůžeme odnést. Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni. Ti, kdo chtějí hromadit bohatství, upadají do pokušení a zamotávají se do mnohých nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolestí. Ale ty, Boží muži, před tím utíkej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.

Žl 49,6-7.8-10.17-18.19-20

Proč bych se měl bát za dnů neštěstí,
když mě svírá zloba nepřátel,
kteří spoléhají na svůj majetek
a chlubí se přemírou bohatství?

Vždyť nikdo sám sebe nevykoupí,
není s to zaplatit Bohu své výkupné.
Cena života je příliš veliká, nikdy nebude stačit,
aby člověk žil navěky a neviděl zkázu.

Neboj se, jestliže někdo zbohatne
a vzroste majetek jeho domu.
Až zemře, nic si s sebou nevezme,
nesestoupí s ním jeho jmění.

I kdyby si za svého života liboval:
„Budou tě chválit, že sis to dobře zařídil“,
přece se připojí ke svým předkům,
kteří navěky neuzří světla.

Lk 8,1-3

Ježíš chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království. Bylo s ním Dvanáct (apoštolů) a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku.

Komentář: Lk 8,1-3
Možná, že kdybychom blíž znali ženy, které doprovázely našeho Pána, byli bychom zaskočeni. Ježíšova novost spočívala v tom, že se nerozpakoval obklopit se těmi, na které společnost shlížela svrchu.

20. 9. 2025, Památka sv. Ondřeje Kim Tae-gŏna, kněze, Pavla Chŏng Ha-sanga a druhů, mučedníků

1 Tim 6,13-16

Milovaný! Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten (příchod) nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu (patří) čest a věčná moc! Amen.

Žl 100,2.3.4.5

Plesejte Hospodinu, všechny země,
služte Hospodinu s radostí,
vstupte před něho s jásotem!

Uznejte, že Hospodin je Bůh:
on nás učinil, a my mu náležíme,
jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Vstupte do jeho bran s díkem,
do jeho nádvoří s chvalozpěvem,
slavte ho, žehnejte jeho jménu!

Neboť Hospodin je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné,
po všechna pokolení trvá jeho věrnost.

Lk 8,4-15

Když se (k Ježíšovi) sešel velký zástup a z mnoha měst k němu přicházeli, promluvil v podobenství: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé zrno na okraj cesty; bylo pošlapáno a ptáci ho sezobali. Jiné padlo na skálu; vzrostlo sice, ale pak uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné zrno padlo do trní; trní vzrostlo zároveň s ním a udusilo ho. Jiné padlo na dobrou půdu; vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ A důrazně prohlásil: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená. Odpověděl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, `aby se dívali, ale neviděli, slyšeli, ale nerozuměli'. Toto podobenství znamená: Semeno je slovo Boží. Na okraji cesty, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, potom však přichází ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále, to jsou ti, kdo s radostí slovo přijmou, když ho slyší, nemají však kořen; na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají. Co padlo do trní, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, ale pak jdou a dusí ho starostmi, bohatstvím a požitky, takže nedozrají k užitku. Co je pak v dobré půdě, to jsou ti, kdo to slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci a s trpělivostí přinášejí užitek.“

Komentář: Lk 8,4-15
Už tím, že se nad Božím slovem dnes zastavím, dávám šanci, že padlo do dobré půdy. Nyní zbývá to nejdůležitější: v trpělivosti přinášet užitek.

 

*************************************************

 

SOUVISEJÍCÍ:

 

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU 
"TÉMA TÝDNE"
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

 

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

Neděle PRO DĚTI, pracovní listy atd.
https://deti.vira.cz/kalendar/nedele-pracovni-listy 
 

VIDEO / AUDIO K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz   
www.proglas.cz