Znepokojují mě slova o věčném zavržení

Dobrý den,
znepokojují mě slova o věčném zavržení, např. kdo by řekl slovo proti Duchu sv., tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku ani v budoucím (Mt 12,32) . Jakoby mělo stačit, že člověk jednou upadne a je konec. Nevím, zda se mě to netýká. Přemýšlel jsem nad tím a usoudil jsem, že tady na Zemi nebude mít člověk nikdy jistotu spásy, ale jen víru. A tak tedy nikdy nebudu vědět, jestli jsem zhřešil proti Duchu Svatému anebo ne... 
Snažím se s tím vyrovnávat... Mám z toho pěkně hnusný strach... 

Ano, tady na Zemi máme jenom jednu jistotu a to, že všichni jednou zemřeme. Zároveň ale také máme naději, že touto smrtí náš život nekončí. Tuto naději máme díky Ježíši, který svým vzkříšením smrt překonal. A tato naděje je tu pro každého člověka. Boží trojice stvořila člověka z přemíry lásky a pro lásku. Bůh zároveň člověka stvořil jako svobodnou bytost. Protože láska není možná bez svobody. Máme tedy každý z nás svobodu volby, jak říká vstupní brána etiky „hledej dobro a vyhýbej se zlu“. Jelikož jsme ale všichni součástí porušeného stvoření a jsme lidé slabí, máme možnost svátostí smíření. A Bůh každému odpouští znovu a znovu. Jenom nechce překročit hranici lidské svobody (tuto svobodu riskoval, když nás stvořil). Proto není důvod mít strach (vždyť jenom v Písmu je 365x - „nebojte se“). Bůh sám je milosrdenství, jenom člověk ho může svobodně a dobrovolně odmítnout.

Přeji Boží požehnání.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích