Znechucený sám sebou...

Dobry den.
Jsem věřící 4 roky. Zažil jsem mnoho krásných Božích doteků. Ježíš Kristus změnil můj život i mě samotného stále mění. Dá se říct, že jsem šťastný, že mu patří můj život.
Ale poslední dobou je to samé selhání. Snažím se některých věcí vyvarovat,  modlím se a čtu Písmo . Ale přijde mi,  že čím víc bojuju a čím víc se snažím, tím víc padám. A pak prosím zas o odpuštění. Jsem z toho unavený a znechucený sám sebou.
Já chci Bohu  sloužit v radosti,  oslavovat ho svým životem, být světlem...

Modlím se, ale moc to nepomáhá.

Milý...,
děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíš a chci Ti k Tvým pocitům napsat pár postřehů.
Jsi konvertita, Boha poznáváš čtyři roky, které byly plné pěkných zážitků, byl jsi nadšený z poznání Boha a Tvůj život se asi v mnohém změnil. Ale teď jsi zklamaný, že život s Bohem není jen radost, ale také temnoty, pády a že se v mnohém nezměnilo nic. Je to podobné, jako když se zamiluješ, také si po pár letech zevšedníte a pak je potřeba jít ve vztahu dál. Tohle bývá realita každého z nás, mnohem častěji zažíváme neúspěchy, selhání, těžkosti. Opakujeme stále stejné hříchy, padáme do stejných pastí.
Ale tady nejde o to nehřešit, ale o to, vidět Boha stále jako průvodce mého života, jako milujícího tátu, který vidí, že jsme upadli a zase se zvedli. Sloužit Pánu znamená radovat se z jeho lásky, být šťastní z jeho milosrdenství, protože on odpustí sedmasedmdesátkrát, to znamená vždycky. Bůh nepotřebuje naše výkony, ani abychom byli bez hříchu, miluje nás takové, jací jsme.
Nevím, jak moc selháváš a hřešíš, ale možná Ti to má ukázat, že nejsi dokonalý a nikdy nebudeš a jediné, co po Tobě Bůh chce, je láska. K němu, k ostatním a taky k sobě.
Zkus to tedy znovu a nenech se otrávit, že je to jinak, Bůh s Tebou ve svém plánu počítá.



Přeji Ti Boží požehnání a radost.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry