Zbytečné řeči - jak rozlišit?

Dobrý den. Chci se zeptat. Chodím do práce, jsem ženatý, mám děti. Někdy ze sebe potřebuju dostat, co se děje. Tak se vypovídám o práci manželce, o manželce v práci, o známých a kamarádech na obou místech, a tak. Kdy je to hřích? Jasně, když pomluvím, vymyslím si něco, co se mi hodí „do krámu“, když budu druhého tupit. Ale když jen sdílím, co žiju? Můžu k tomu informování přidat svůj pocit, hodnocení, srovnání? Nebo ne?

A jak rozlišit, co ani manželce říkat? Je to pro mě těžké... Potřebuju něčí názor nebo reakci na danou situaci.

Děkuju.

Dobrý den,
je jasné, že člověk si potřebuje o věcech, které prožívá, s někým promluvit, aby si je dokázal srovnat v hlavě a zaujmout nějaké stanovisko. Jeden kněz mi kdysi řekl takovou zásadu: "Když někomu něco říkám, tak počítám s tím, že se to dozví i jeho životní partner (manžel nebo manželka)". Toto je úplně normální.

Pravda je, že někdy je důležité promluvit si i o tom, co se děje v rodině. Tady je ovšem důležité nesvěřovat se jen tak ledaskomu (kamarádům v hospodě atd.). Každý by měl mít nějakého zodpovědného přítele, o kterém ví, že tyto věci s ním může probírat, a že dostane důvěryhodnou zpětnou vazbu.

Přeji pěkný den.
Linka důvěry

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Láska v manželství, Křesťanská etika, hřích