Výjimečně bych si přála, aby bylo po Vánocích

Krásný den,

asi jen potřebuji slyšet normální klidný slovo a "ujištění", že nejsem sama. Padla na mě depka. Nejraději bych někam zmizela, vytratila se. Vadí mi být mezi lidmi a zároveň mi vadí být sama se sebou.
V poslední době jsem si prošla poměrně velkými zdravotními problémy. Neměla jsem sílu ani chuť s někým navazovat vztah. Jsem sice už v rámci možností v pořádku, opět pracuji, ale padlo na mě s o to větší intenzitou, že budu o svátcích "sama". Tedy spíš jako "malý dítě" u svých rodičů.

 Honí se mi hlavou představa, co když zůstanu takhle do konce života - sama, bez partnera a dětí. Výjimečně bych už chtěla, aby bylo po Vánocích, po všem. Snažím se s takovými myšlenkami bojovat, nedávat těmto černým scénářům váhu. Vím, že mám ještě celý život před sebou a nemá smysl se stresovat, ale nějak si nemůžu pomoct.

Děkuji.

-redakčně upraveno-
 

Milá A.
vážné zdravotní problémy, samota, blížící se Vánoce, to vše jsou velmi silné podněty, které člověka vedou k zamyšlení. Když člověk projde v životě něčím náročným,  prospěje mu, když si někdy udělá takovou „inventuru“ svého života. Věnuje čas na to, aby si popřemýšlel a sladil se sám se sebou.
Co chci v životě dokázat, o co se snažím, pro co žiji, za čím jdu? Co se mi daří, kam jsem se dostala, jdu správnou cestou ke svému cíli? Co bych chtěla změnit, jak na to? Otázky to nejsou jednoduché, odpovědi vyžadují delší přemýšlení. Ale je dobře svůj život občas „srovnat“.

Přitom se objevují i černé myšlenky. Co s nimi? Víte to sama moc dobře. Snažíte se s černými myšlenkami bojovat, snažíte se těmto černým scénářům nedávat váhu. Rozumem víte, že máte ještě celý život před sebou, nemá smysl se stresovat… Ale je to těžké. Nezlobte se sama na sebe, že se Vám to někdy nedaří. Důležité je, že se snažíte. Funguje to tak, že „co krmíme, to roste“. Čím víc se černými myšlenkami zabýváme, tím víc náš strach roste. Jde hodně těžko na něco nemyslet, nepomáhá si myšlenky zakazovat. Snazší cesta je, pokusit se věnovat se jiným pěkným myšlenkám. Myslet na to, na co bych se mohla těšit, co jsem viděla nebo zažila pěkného, co bych si tak přála…

Čekají Vás Vánoce u rodičů. Díváte se na to s obavami. Přemýšlím, jestli by se na tom nedalo uvidět i něco pěkného. Vždycky záleží na tom, z jaké strany se na věci díváme, na co svou pozornost zaměříme. Už to, že rodiče máte, můžete s nimi být, není samozřejmost. Nevím, jaký máte s rodiči vztah. Pro mě bylo o loňských Vánocích velkou radostí, že s námi byla naše dospělá dcera. Hodně pomohla s přípravou a bylo s ní veseleji. Snad byste mohla být pro rodiče také „dárkem“.

Milá A., určitě máte ještě celý život před sebou, nemá smysl se stresovat, nejste úplně sama. Všechny myšlenky a obavy, které se Vám honí hlavou, můžete svěřit dobrému Bohu. Máte ho ve svém srdci, slyší Vás, rozumí Vám, záleží mu na Vás, má Vás rád. Proto se před 2000 roky narodil, aby byl blízko každému z nás. Neodpovídá nám tak rychle a viditelně, jak bychom si představovali, ale časem poznáme, že se věci dějí a do srdce nám přináší pokoj.

Myslím na Vás a přeji Vám, aby přes všechno těžké, co prožíváte, naplnila Vaše srdce Vánoční radost.

-redakčně upraveno-
 

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt