Vícegenerační soužití - neustálé hádky, vyčítání, manipulace

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak jako křesťan správně přistupovat k náročným vztahům v rodině. Jsem věřící, svou víru příliš neprezentuji navenek, ale ke Kristu mám osobní, vnitřní vztah. Chození do kostela mi přináší  radost,  klid a vyrovnanost, snad i trochu víc sebekázně.

Vše se ovšem hroutí ve chvíli, kdy jsem postavena před každodenní realitu v rodině.  V malém domku nás žijí tři generace, prarodiče, rodiče, dospělé děti... Neustále u nás dochází k hádkám, vzájemnému využívání a urážení se, vyčítání si všeho možného do hluboké minulosti...  Snažím se pomáhat, co je v mých silách, ale nechci takhle žít. Nechci ale ani ubližit, tím že bych s nimi třeba rozvázala vztahy. I když nesdílím veškeré jejich životní postoje a mnohdy mi i jejich slova dost ubližují, v případě potřeby bych se za ně postavila.

Mám spíše klidnou povahu, nesnáším hádky a dost mě trápí zejména vzájemné urážky, kterým samozřejmě neuniknu ani já. Častokrát jsem si vyslechla, jak za nic nestojím, za ničím si nejdu, že za všechno může má matka apod. Mrzí mě to, jsou to zaujatá a nespravedlivá obvinění.  

Jak se správně stavět k chování mé rodiny? Mám trpělivě snášet jejich hádky a urážky a raději je mlčky přehlížet? Většinou to tak dělám, protože když se jim snažím aspoň trochu otevřít oči, tak to stejně k ničemu nevede a jedou si dál svoje. A pokud hodím za hlavu narážky na svou osobu, mám přehlížet i jejich chování vůči sobě samým, zejména vůči těm co jsou v pozici slabšího nebo jedná-li se o jejich zemřelé rodiče?

Nejsem zrovna loktař, tak se raději obracím na Krista. V modlitbě mu pravidelně odevzdávám celou svou rodinu a žádám ho moudrost a vedení. 

Děkuji Vám za odpověď a přeji vše dobré v Kristu.

-redakčně upraveno-

Dobrý den,
když navážu přímo na Váš dotaz v první větě, dá se odpovědět jednoduše – ke všem se snažit přistupovat s láskou. Nic víc po nás Ježíš nechce, než milovat bližního jako sám sebe, nedává žádné zákony. K tomu je třeba vědět a prožívat, že sama jsem milována, a z této pozice Boží dcery řešit všechny konkrétní situace.

Ale aby to nevyznělo jako zjednodušující abstraktní klišé... Žít pohromadě v domku s dalšími příbuznými navíc napříč generacemi, nikdy není snadná pozice. Snad máte aspoň nějak částečně rozdělené domácnosti, a tudíž jasné kompetence, co kdo řeší a do čeho nezasahuje, a můžete se konfliktům vyhnout aspoň v nějakém svém soukromí. Pokud ani to ne a domek patří jen někomu, je nasnadě, že si dotyčný nárokuje o všem rozhodovat a ostatní staví do jakési podřízenosti. Možná tím dotyčný dává najevo svou nespokojenost se situací, ve které není rád, možná má očekávání, která ostatní nemůžou či nechtějí naplňovat. To vše by bylo dobré si narovinu společně vysvětlit. Snažit se naučit se spolu komunikovat se vzájemným porozuměním. Jestli nějaké odstěhování není možné, nezbývá, než situaci se vším přijmout a snažit se spolu vycházet co nejlépe, jak zřejmě toužíte Vy i ostatní, přestože to tak nevypadá. Jak ale píšete, rozvázání vztahů by ublížilo…

Pokud to takhle trvá už delší čas, nemůžete počítat s tím, že se staří lidé změní. S věkem jsou možná čím dál více podráždění, ubývají jim síly a možná Vás časem budou potřebovat i k nějaké péči o sebe.
Možná by Vám pomohlo, kdybyste se cíleně snažila dívat se na situaci taky z jejich pohledu, hledala, z čeho pramení jejich jednání, zkusila se do nich vcítit. I takto nedokonalé je Bůh zahrnuje svou láskou. Tu od něj můžete čerpat při modlitbě. Navíc myslím, že by Vás kromě osobních modliteb povzbudily i nějaké společné s celou církví, včetně četby z Písma sv. a svátostí (smíření a eucharistie). To vše je velkým zdrojem Boží pomoci. 

Dalším bodem pomoci může být, když si ve svém okolí najdete lidi, kteří Vám k tomu můžou něco sdělit, pomoct. Bůh k nám mluví skrze různé lidi, příležitosti, jen se na něj skutečně naladit a nechat se oslovit. A ještě jeden osobní postřeh: Když jsem v krizi, zavalená vlastními negativy a problémy, osobně mi pomáhá se ztišit, ohlédnout se zpátky a poděkovat za vše, co jsem dostala. Je to skvělý prostředek v boji proti zášti, ublíženosti.. Stejně tak mi pomáhá radovat se s druhými…

Asi budete i nadále potřebovat hodně pokory snášet situace, které změnit nelze, i si dobře stanovit své hranice únosnosti a umět se v dobrém ohradit. Do konfrontací vstupujte raději jen, je-li to nezbytné, neřešte zbytečnosti, mluvte s druhými laskavě, ovládejte svůj jazyk… Změnit totiž můžete pouze svůj vlastní přístup a pohled na věc, což je jistě těžký, ale nezbytný úkol.

Přeju Vám k tomu hodně Lásky.

-redakčně upraveno-

K tématu:
Vztahy dětí k rodičům 
Láska k nepřátelům 

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům