Věřím - nevěřím - pochybnosti o víře

Dobrý den,

věřím v Boha i Ježíše, ale stále se mi vrací pochybnosti. Je to pořád dokola - věřím - nevěřím - věřím...
Nevíte co to je? Popřípadě co se s tím dá dělat?

Děkuji.

Vážený  A.,

Vaše zkušenost s jistou proměnlivostí, kdy se střídá víra i nevíra, je v pořádku. Právě proto hovoříme o "víře" a ne o "jistotě", protože se musíme znovu a znovu vyrovnávat s pochybností. Vzhledem k tomu, že Boha v tomto životě nevidíme takový jaký je, což bude možné až za branou smrti, tak k Němu vzhlížíme jen zrakem intuice, kterému právě říkáme "víra".

Jak říká klasik, "pochybnost je sestra víry". Bez pochybnosti by víra nemohla růst, neboť pochybnost nás znovu a znovu vybízí k nové reflexi toho, proč věřím. Víra bez pochybnosti a kritické reflexe by mohla sklouznout k fanatismu. Naopak, víra vyvažovaná občasnými pochybnostmi otevírá prostor ke zdravému zrání.

Jak s touto zkušeností proměnlivosti pracovat? Řada duchovních autorů napovídá, abychom v obdobích, kdy nám "víra jde", ji dále rozvíjeli modlitou, rozjímáním a studiem. A když se objeví období pochybnosti a víra jakoby vysychá, tak zůstat věrný v postojích, které vyplynuly z předchozí zkušenosti víry a věnovat se alespoň některým činnostem, které naši duchovní podstatu posilují. Například služba druhým, četba dobré literatury apod. To vše pomůže překlenout období pochybností a upevní vnitřní kořeny víry z předchozí doby.

Z tohoto pohledu je pak pochybnost prostředkem k posilování víry, která tak postupně zraje v pevný vnitřní postoj, kterému říkáme ctnost.

Přeji Vám v tom posilu Ducha svatého, který sám je pramenem víry.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry