Úzkostná porucha - hřích proti Duchu sv.

Dobrý den,
již delší dobu mi nedá spát dojem, že jsem spáchal hřích proti Duchu Svatému. V otázce, kde to řešíte, píšete: "Tento postoj se objevuje také tehdy, když člověk pohrdá vědomě Božím milosrdenstvím, ať už na způsob pyšného opovážlivého spoléhání se na to, že Bůh je povinen mě zachránit anebo na způsob zoufalství, že mě ani Bůh nemůže pomoci". Díky úzkostné poruše mívám pocity zoufalství a zavržení často. Je to hřích proti Duchu? Samozřejmě až mě to opustí, vyznám to u zpovědi.

Dobrý den,
děkujeme za Vaši otázku na linku.

Pokud trpíte úzkostnou poruchou, je tím Vaše vnímání vlastní hříšnosti nejspíš silně ovlivněné. V takový​ch případech bývá daleko větší pocit vlastní hříšnosti, než odpovídá skutečnosti. Pocity zoufalství v takových případech spíše vycházejí z emočních poryvů, než z vědomého a svobodného postoje. Neznám podrobnosti, na základě čeho si myslíte, že jste se dopustil takového hříchu. Ale myslím si, že by bylo dobré, abyste ​konkrétní okolnosti probral s dobrým zpovědníkem, který Vám nejspíš vysvětlí, že nejde o hřích proti Duchu Svatému.

Takového hříchu se ​totiž běžný praktikující věřící tak snadno nedopouští, protože by tím svou víru vlastně popřel. Spočívá totiž v plně vědomém odmítání Boží lásky, Jeho odpuštění, či ve vědomém a zatvrzelém odmítání kajícnosti v nějakém zásadním zlém postoji. Jako věřící se na své duchovní cestě spíše dopouštíme nedokonalostí a hříchů všedních.

Jak se uvádí i v textu, z něhož ve své otázce citujete, "hřích proti Duchu svatému není nějaký náhodný nebo nahodilý hřích." Není tedy tak snadné se ho dopustit, jako je tomu v případě hříchů všedních. Vždyť i ​J​ežíš o tomto hříchu mluví ​až ​tehdy, když ho posluchači obviňují z toho, že je ďábel (srov. Mt 12,22). Když ho poznávají, a přesto radikálně odmítají. A to není typický postoj, kterého se věřící běžně dopouští.

Pokud se snažíte pracovat se svou úzkostnou poruchou skrze psychoterapii, což Vám doporučuji, postupně se můžete naučit, jak pracovat s pocity zoufalství a zavržení, aniž by Vás vedly k vlastnímu pocitu viny.

Ať Vás v tom provází milující blízkost Boží a moudrost Ducha svatého.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích, Pochybnosti a krize víry