Účast na civilní svatbě mé pokřtěné kamarádky

Dobrý den, snažila jsem se na Vašich stránkách dohledat odpověď, ale zatím se mi to nepodařilo.

Mám blízkou kamarádku, konvertitku, která ale později do kostela chodit přestala. Říká, že je pořád věřící, modlí se,  ale je bez konkrétního vyznání. Před časem si našla nevěřícího přítele a nyní začali plánovat svatbu. Bohužel jen civilní. 

Protože je to jedna z mých nejlepších kamarádek, mám ji ráda a mám o ni starost. Vím, že je na náboženské otázky háklivá, a přestože našlapuju hodně po špičkách, jednou jsme se kvůli mé katolické nekompromisnosti málem přestaly kamarádit. Snažím se ji navést na to, že to pro ni nebude platná svatba, ale marně. Ona to prostě vidí jinak.

Chci se zeptat - z mé strany vnímám, že další intervence kromě modlitby už asi nemá smysl. Je možné na tu svatbu jít aspoň pasivně? Hrozně se bojím okamžiku, kdy bych jí řekla, že tam nepřijdu - to by asi nerozdýchala. Ale nechci, aby moje účast byla braná jako souhlas a abych vlastně nedávala svou účastí pohoršení.

Předem moc děkuji za odpověď!
 

Milá...,
děkujeme za Váš dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Oceňuji, že přes všechny peripetie zůstáváte přátelství s jednou z Vašich kamarádek věrná a, jak píšete, máte ji ráda a máte o ni starost.

Z Vaší strany jste se snažila Vaši pokřtěnou, ale v současnosti nepraktikující, kamarádku nějak k víře přivést. V současnosti možná prožíváte něco podobného, co prožívá Bůh vůči nám lidem. Bůh nás totiž tolik miluje, že nám dává svobodu, i když naše svobodné rozhodnutí se může obrátit proti Němu. A vy jste v podstatě byla svědkem nejdříve toho, že Vaše kamarádka přestala chodit do kostela a teď vidíte i další rozhodování v jejím soukromém životě, co se týče svatby. Úplně chápu, když píšete, že sdílení Vašich názorů na téma víry je velice citlivá věc. A musí to být pro Vás obtížné.

Co se týče civilního obřadu, tak asi narážíte na to, že civilní sňatek nepokřtěného s pokřtěným nemá církevní platnost. Pokud by ale časem Vaše kamarádka změnila názor, svatbu v kostele s partnerem/manželem mít mohou. V tuto chvíli je to svobodné rozhodnutí jich dvou, na které Vy můžete vyjádřit s láskou a respektem svůj názor a pak, jak píšete, se nezbývá než modlit. Modlitba je rozhodně důležitá a Vaše kamarádka i její partner ji do budoucna moc budou potřebovat. Modlete se také za sebe, aby Vás Duch svatý vedl a dal Vám pravá slova do úst, když budete spolu.

Řešíte také svoji účast na svatbě. Na našich stránkách jsem v jedné z odpovědí našla následující věty: „Z poselství Ježíše Krista vyplývá, že Bůh je láskou, a že i primárním úkolem našeho života z víry je růst v lásce. Dalo by se tedy říct, že vše, co se staví do cesty našemu růstu v lásce, je hříchem.“ Zkuste si zodpovědět na tyto otázky: Co je teď znamením mojí lásky ke kamarádce? Co teď dává mojí lásce růst a co se naopak staví do cesty? Nezapomínejte, že definice hříchu znamená svobodné a vědomé porušení Božího zákona, které Vy ale nečiníte. Pokud jste s kamarádkou o věci mluvila, udělala jste maximum. Na svatbu bych se tedy určitě nebála jít, Vaši účast nevidím jako problém, spíš naopak. Nechte se vést láskou k ní a proste Pána, aby Vám ukázal, jak s ní jednat ještě před svatbou a jak jí pak být oporou během obřadu, ale hlavně po něm.

Tato situace vůbec není snadná, tak ji svěřte především Pánu. Přimkněte se k Němu, On zná Vaši cestu i Vaší kamarádky a obě Vás miluje.

Držím Vám palce a vyprošuji moudrost Ducha svatého.
Linka víry

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích, Církevní sňatek, komplikace