Toxická příbuzná - jak se zachovat?

Život mě po dlouhé době přivedl k zapomenuté příbuzné, před kterou jsem byla v minulosti rodinou varována. Naše cesty se ale přesto zkřížily. Je osamělá a velmi často si na to stěžuje. Vlastně je ve všem negativní, nadává na společnost, zatrpkla. Nemá zájem nikam chodit, setkávat se s lidmi, učit se něco nového. Sama nemohla mít děti, protože si chtěla užívat života, a pak už bylo na děti pozdě. Neustále toho lituje.

Já děti mám a ona by se s naší rodinou ráda stýkala. Chtěla jsem jí to umožnit, aby měla náplň života a nějakou radost a děti měli "jako babičku", kterou nemají. Problém je ale ten, že mě dotyčná neustále zahlcuje svými negativismem. Připadá mi, jak kdyby mi vyčítala, že já rodinu mám a ona ne. Se zbytkem rodiny je rozhádaná.

Na jednu stranu chce být milá a udržet si mě a mou rodinu ve svém životě, na druhou stranu mi ubližuje svou nevýslovnou negací. Po setkání s ní mám pocit, že se topím v černé vodě. Vím, že jako křesťanka bych ji neměla zavrhovat nebo odstřihnout, ale nevím, co mám dělat, jak se zachovat. Modlím se za ni, ale stále víc zjišťuju, jak mě její blízkost vysává. Někdy má lepší dny a je celkem milá, někdy mě doslova vykoupe v blátě. Co byste mi poradili, prosím?

Setkávat se s někým tak negativním, jak píšete, není vůbec jednoduché. Nemusíte si jako křesťanka vyčítat to, že nevíte, jak se k ní zachovat. My jsme totiž zváni také k tomu, abychom pečovali i o sebe samé. Jedině když budeme v pohodě, můžeme tady být pro druhé.

Jestliže je Vaše příbuzná sama a nemá před sebou žádný zajímavý a kladný cíl, pak asi nemá na práci nic jiného než sebe, nadávání na druhé a společnost. A protože má dojem, že ji v životě nic moc dobrého nepotkalo, šíří kolem sebe negativní pocity. Z toho by bylo dobré ji dostat.

To, co byste možná mohla pro Vaši příbuznou udělat, je nějak ji vést k tomu, aby se začala starat o někoho jiného, než je ona sama. Když se člověk zaměří na pomoc druhým, zjistí, že je potřebný a začne se třeba vidět v jiném světle. Vím, že to není jednoduché, ale za pokus to stojí.

Podle mého názoru je dobré, pokud je to možné, s Vaší příbuznou zůstat v kontaktu a vést ji k nějaké činnosti pro druhé. To, že se za ní modlíte je dobré, bylo by skvělé v tom pokračovat, protože náš dobrý Bůh umí dělat i zázraky, vysvobozuje a zachraňuje. 

Modlete se ale také za sebe, ať rozpoznáváte cesty, jak se k Vaší příbuzné dostávat, co ještě můžete pro ni udělat a naopak, kde jsou Vaše hranice, kdy už je dobré se od ní (třeba na nějaký čas) vzdálit. Je např. dobré si bez výčitek nastavit pro Vás přijatelnou frekvenci setkávání. 

K tomu všemu Vám přeju, „ať je radost z Hospodina Vaší silou“ (srov. Neh 8,10).

Pokojné Vánoce.
Linka víry

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství