Táta s mámou pořád pracují, ale já bych byla radši s nimi...

Dobrý den.
Poslední dobou se peru s pocity nevděčnosti, sobeckosti, trošku i s lítostí, pocitem nepochopení. Vím, že bych měla mít už rozum, taky si uvědomuji, že nemám na co si stěžovat, přesto si stěžuju. 

Jde mi o rodinu, táta s mámou podnikají.  Vím, že pro nás rodiče chtějí to nejlepší, chtějí abychom se měli dobře a aby nám nic nechybělo. Z vyprávění vím, že máma jako dítě nic moc neměla, prý kolikrát nebylo ani na jídlo, táta prý tak akorát, a proto prý rodiče nechtějí, abychom  zažili chudobu. Jsem vděčná, že můžu chodit na dobrou soukromou školu, ale to je tak jediný.  Materiálně mi vážně nechybí vůbec nic, ale jinak ano. Nepamatuji si, že bychom s rodiči jen tak v klidu strávili večer, že by nepracovali na dovolený.  Když už se jdeme výjimečně projít, tak pořád něco řeší. Jedinou normálně strávenou společnou chvíli máme v neděli v kostele. Strašně ráda bych s rodinou strávila běžný večer, nebo aspoň víkendy. Klidně bych chodila v obyčejných věcech od Vietnamců, měla levnější mobil a notebook, to samé dovolený, nepotřebuju být u moře, kde stejně rodiče pracují, byla bych ráda i za dovolenou někde v kempu, jen aby  rodiče zvolnili. O kroužcích ani nemluvím, stačil by mi jeden. Sice máme vyžití, ale hrozně mi chybí rodinná blízkost. Vyměnila bych všecko, za pozornost rodičů. Snažila jsem se o tom mluvit s rodiči, vždy jsem ale dostala odpověď, že pro nás chtějí to nejlepší a když jsou peníze, tak nám chtějí dopřát, a co by jiní za to dali. Vůbec nevím jak si se svými pocity poradit. Vím, že mám být ráda za to co mám, že se vážně lidi mají zle, musejí počítat každou korunu a já si stěžuju.
Děkuju za odpověď krásný zbytek dne.

Milá ...
Popisuješ docela smutný příběh, který není o Tvé nevděčnosti či sobeckosti, ale o rozumném pohledu na situaci. Tvé pochopitelné pocity lítosti, neporozumění, možná osamělosti alarmují zatím bohužel jen Tebe, ale zkusme aspoň takto spolu trochu vymýšlet, co by mohlo vaše rodiče probrat z jejich zřejmě jednostranného pohledu na věc. Vždyť Tvá přirozená a oprávněná touha po jejich pozornosti nemusí v Tvém věku už trvat dlouho, to by si hlavně měli uvědomit. Za pár let se můžou divit, že děti ztratili, až přirozeně odejdete někam třeba za studiem či za někým, kdo si vás bude víc všímat, a vztahy se třeba rozpadnou, protože teď nejsou dostatečně pěstované. V naší společnosti nehrozí tolik chudoba materiální, jako duchovní, což by lidé chodící do kostela měli ve svém životě nějak vnímat a projevit. Starost a zodpovědnost vašich rodičů za  rodinu je velká, ale asi ji trochu přeceňují.

Je chvályhodné, že se nevydáváš cestou nějaké vzpoury, jak to řeší někteří vaši vrstevníci, ale snažíš se o vyjednávaní a debaty na toto téma. Vyhledávej k tomu různé další argumenty a vytrvej. Nech se oslovit také Božím slovem v kostele, četbou Bible, kde se často mluví o přednosti péče o svou duši před starostmi o své zajištění, zkoušejte znovu všichni diskutovat o těchto věcech, když něco takového např. uslyšíte společně při bohoslužbách. Nabízím k četbě také odkaz na toto téma na těchto stránkách: na téma bohatství, kde si můžeš vybrat z mnoha příspěvků na podporu Tvého názoru.

Také mě napadá vzít si trochu inspiraci např. z mládí sv. Františka z Assisi, připadá mi v něčem podobný vašemu příběhu. Svým bohatým starostlivým rodičům odevzdal, co od nich měl, mnohé ale také rozdal chudým a snažil se žít podle Boží vůle, jak ji postupně poznával. To není výzva k rebelii, ale ke kreativitě, se kterou bys mohla v tom, co je reálné, nabízet své varianty zjednodušení vašeho života. Tedy třeba oblékat a zařizovat se tak, aby se ukázalo, co vše nepotřebuješ, domluvit si jen ty kroužky, které jsou skutečně přínosné, připravit návrh společné dovolené i jiného volného času podle svých představ, přizvat rodiče do konkrétních lákavých či překvapivých finančně nenáročných aktivit, které by vás spojovaly, upozorňovat na potřeby druhých, chudších bližních kolem vás a na možnost pomoci jim, apod. Samozřejmě větší důraznost by pro rodiče byla, když pro své nápady nejdřív získáš i sourozence. Možná bys jim mohla tuhle naši korespondenci dát přečíst, ať Tvé potřeby vidí i písemně.

Zůstaň hlavně ve svém postoji vděčnosti za vše, co máš a prožíváš, modli se o moudrost pro sebe i ostatní členy rodiny a neustávej v hledání toho, co je v životě opravdu podstatné. Ať Ti v tom Pán žehná.

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům