Spor o křest a výchovu ve víře

Dobrý den,
Byla jsem pokřtěná jako malá a ve víře vychovaná, můj manžel se pro víru rozhodl sám a nechal se pokřtít až v dospělosti. Nyní se nám narodila dcera a my vedeme spor týkající se křtu malých dětí. . Oba pro ni chceme samozřejmě to nejlepší.

Manžel se "zasekl" a chce, aby se jednou pro křest sama rozhodla. Já ale zase vím, že křest by pro ni byl to nejlepší, co bych jí mohla dát.... Nikdo z nás nechce ustoupit .....

Vzájemně jsme si vyhledávali výroky z Bible, vyhledávala jsem mu mnoho argumentů po internetu, i jsme to za svobodna konzultovali s kněžími.
Prosím tedy o radu, co si mám počít? Jsem z toho opravdu nešťastná.

Mnoho rady pro vás nemám, i když s vámi souhlasím a doporučoval bych dítě pokřtít, bylo by krajně nešťastné to podnikat tak, že se kvůli tomu rozhádáte s manželem a místo pokoje bude ve vaší rodině jen nesoulad.

Čekat na to, až se dítě rozhodne samo, celkem nikam nevede. Pokud ho totiž budete ve víře vychovávat, akorát dojdete k tomu že najednou některé věci v kostele nemůže uchopit a dělat, a přitom jeho vrstevníci ano. Stejně to pak bude rozhodnutí nikoli pro samotnou víru, ale pro to že chci to, co ostatní.

Tedy pokud mu víru chcete předat - je logické pokřtít, pokud ne - je logické nekřtít.

Je to nesmysl naší doby, která tvrdí, že si mohu vše vybrat. V křesťanství to stojí jinak - Bůh si vybral člověka a člověk se k němu buď přizná, anebo ne. To, že vašemu dítěti Bůh daroval věřící rodiče, je privilegium ne norma. A já bych stál o to, aby bylo privilegia využito. Co máte dělat? Trpělivě se modlit a hledat dál cestu k co nejbližšímu křtu, ale ve shodě s manželem.
M.

P.S.: Jeden zajímavý text.


Jak vychovat kvalitního chuligána - 10 pokynů pro rodiče

1) Od malička byste měli dávat dítěti vše, co si jen bude přát.

2) Smějte se jeho neslušným a hrubým slovům. Bude si o sobě myslet, že je moudré a vtipné.

3) Bylo by dobré je odrazovat od jakéhokoliv náboženského vlivu. Nic neříkejte o Bohu. Neposílejte je na hodiny náboženství ani do kostela. Když dospěje, samo si zvolí náboženství a světový názor.

4) Nesmíte říkat dítěti, že něco dělá špatně. Nikdy! Chudáček, ještě by mohl dostat komplex méněcennosti. A co se bude dít, když se později náhodou dostane do neštěstí, např. když ho zavřou za krádež auta? Kolik bude muset vytrpět, přesvědčen, že celá společnost ho pronásleduje.

5) Důsledně dělejte všechno za dítě: když rozhází své věci, sami je zvedněte a ukliďte. Takto bude přesvědčeno, že zodpovědnost za to, co dělá, nespočívá na něm, ale na okolí.

6) Dovolte dítěti všechno číst, na všechno se v televizi dívat, všechno vyzkoušet. Pouze tak získá zkušenosti a pozná, co je pro něho dobré a co zlé.

7) Vždycky se hádejte v jeho přítomnosti. Když se vaše manželství rozpadne, dítě nebude šokováno.

8) Dávejte mu tolik peněz, kolik bude chtít. Ať si nemusí na ně vydělávat. Bylo by hrozné, kdyby muselo dřít tak, jako kdysi vy.

9) Splňujte všechna jeho přání. Ať má k jídlu vždy to nejlepší, ať si popíjí alkohol, ať bere drogy, ať má veškerý komfort. Kdyby cítilo nějaký nedostatek, bylo by celé nesvé, stalo by se člověkem nervózním, zakomplexovaným.

10) Vždy braňte své dítě. Není důležité dostalo-li se do konfliktu s policií, učiteli nebo sousedy. Nesmíte dopustit, aby dítěti kdokoli učinil křivdu, pouze ono může beztrestně křivdit druhým (počínaje babičkou, kamarády …)


Jestliže navzdory takové svobodě a privilegiím, navzdory tolika důvodům vaší lásky, se vám dítě přesto nepovede a vyroste z něho chuligán, není vina na vaší straně. Udělali jste vše, co jen bylo možné, abyste je zkazili. Prostě dítě vaše sebeobětování nepochopilo. Policie v Houstonu (převzato z Miłujcie się)

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti, Křest dětí