Soužití s mým mužem je čím dál náročnější

Dobrý den,

děti nám odrostly a soužití s mým mužem je pro mě čím dál náročnější. Když je vše dle jeho představ, je to ok, ale jinak na mě hned začne  útočit. Situace se pořád zhoršuje. Stále chce mít vše pod kontrolou, moc nepřizná chybu,  i když o nic nejde. Doma se stáhne, většinou mlčí, řešíme jen nejnutnější, že je prý unavený, zato s cizími dokáže vesele konverzovat na živo i do telefonu docela dlouho....

Nevím, jak dál. Máte nějakou radu?

-redakčně upraveno-

Milá...
Ptáte se, jak se chovat k manželovi, jehož chování Vám není příjemné.

Nedokážu z těchto pár vět odhalit, co stojí za chováním Vašeho manžela. Není také jasné,  jestli to bylo dříve jiné, jak hádky probíhají, o čem jsou...atd. Je tam mnoho proměnných, které mohou mít vliv na chování Vás i Vašeho manžela, a to včetně stresu z práce, vaší společné i osobní historie...

Co ale z Vašeho dopisu vyčíst můžu, je, že nejste ve svém manželství úplně spokojená. Že Vám něco chybí. Že byste ráda od svého muže dostala něco, co Vám nedává. Že toužíte po vztahu, který vypadá jinak. Že některé Vaše potřeby nejsou naplněné. Například aby si s Vámi manžel více povídal, nechával Vám více svobody v rozhodování, aby se omluvil, když se Vás dotkne.

A těmto svým potřebám byste pozornost věnovat určitě měla. Je pěkné a potřebné učit se tolerovat nedostatky druhých, ale jen do určité míry. Nemůžeme popírat sami sebe. Alespoň pokud chceme být spokojení a mít dobré psychické zdraví. Není v našich silách změnit druhého a ani nemůžeme čekat, že se na jednu naši žádost úplně změní, když nějak funguje již mnoho let. Ale je v našich silách změnit něco u sebe. Uvědomit si, co potřebuji a zkusit o to požádat. Umím žádat o to, se se líbí mně samotné? Mohu se zamyslet, jak já reaguji na chování, které se mi nelíbí a jestli s tím nemohu něco dělat? Umím říct "toto mě zranilo", "toto je pro mě těžké"..."přála bych si"...? Bez výčitek a hádek?

Za roky nastřádaných emocí toho ve Vás může být mnoho. Nebojte se svěřit někomu, komu důvěřujete a promluvit s ním o tom. Od věci nemusí být ani návštěva psychologa nebo psychoterapeuta, který Vám díky svým zkušenostem v bezpečném prostředí může pomoci zjistit, co přesně potřebujete a jak toho zkusit dosáhnout. Stejně užitečná může být společná návštěva párového poradenství/terapie (existují například manželské a rodinné poradny). Někdy ale stačí znovu spolu začít mluvit a začít spolu znovu trávit čas, jen sami dva. Kdy jste spolu měli naposledy něco jako "rande"? Píšete, že máte odrostlé děti. Není výjimkou, že starosti o zabezpečení rodiny a výchova dětí nás natolik zaměstnávají, že na partnerský čas dlouhé roky není prostor. A právě když děti začnou "vylétávat z hnízda", tento nezaplněný prostor vyjde najevo.

Zkuste tedy se svým mužem nejprve mluvit. Můžete si zkusit dopředu domluvit nějaký večer nebo čas, který bude jen pro vás dva, kde budete dělat společně co máte rádi a kde si budete moci promluvit o věcech, které Vás vzájemně tíží. Je dobré začít postupně, třeba s jednou věcí, kterou byste chtěla změnit. Zkuste také naslouchat svému muži. Někdy způsoby, jakými lidé reagují, zakrývají nějaké jejich hlubší nenaplněné potřeby. Možná, že když začnete vzájemně naslouchat, začnou se věci hýbat. To ale může být těžké realizovat z ničeho nic v našem běžném životě. Můžete využít nějaké nabídky setkání pro manželské páry, kde jsou takové příležitosti pro páry přirozeně vytvářeny. Existují například: manželská setkání, Kána, manželské večery...

https://www.kana4you.cz/
https://manzelskasetkani.cz/
https://www.manzelskevecery.cz/

Máte velké děti a to může být příležitost prožívat s Vaším mužem nové období vašeho manželství. Období nového začátku a nové blízkosti. Moc Vám přeji, aby tomu tak bylo a abyste měla odvahu tomu jít naproti.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Manželské krize