Rozvod - konec milosti a místa v církvi

Proč církev nepovoluje udělit rozhřešení osobě, která po rozvodu žije v dalším manželství? Proč tito lidé nesmí přijímat tělo Páně - zdroj opravdového života a svatosti? Není to trochu dost tvrdé pro lidi, kteří se snaží jít dál, ačkoliv bolaví, zranění a pobití, a žít dále, aspoň nějak, v lásce? Proč církev takto jedná? Proč odpírá milost? Mně to přijde jako do nebe volající krutost. Sama jsem z rozvedené katolické rodiny. Neumíte si představit bolest dítěte, které ví, že jeho rodiče, rozvedení a znovu sezdaní, v podstatě nemohou jít do nebe, když "trvale a dobrovolně" žijí v těžkém hříchu. V podstatě i já, jako jejich dítě, jsem se cítila vyloučená z církve. Nikdo se mne nikdy nezeptal, jak rozvod snáším. Jak to zvládají rodiče, apod. Prostě stane se něco těžkého, a najednou už v církvi nemáte místo.. nezapadáte, a hlavně, už nikdy zapadat nebudete.. je to dle mého názoru velká neúcta k lidem a k jejich bolesti, která je skutečná, prostě se na ně vykašlat. Případně politovat ty "chudáčky" děti, nebo věc odbýt s tím, ať si ti lidé snědí, co si navařili.. přitom ideálu snad není schopen nikdo. Proč tedy někteří z těch méně ideálních, nesmí přijímat Ježíše v eucharistii? Proč je církev tak příšerně krutá? Není to jako doživotní žalář, ze kterého není úniku? Jak to potom mám chápat, že církev má být jako polní nemocnice? Jako místo setkání s milosrdným Otcem?
Děkuji za odpověď.

Vážená a milá tazatelko,

děkuji za důvěru, se kterou jste se na nás obrátila. To, čím jste si osobně prošla, muselo být opravdu těžké. A je velmi důležité a inspirativní číst o této bolesti, kterou jste zažívala „zevnitř“, abychom my „zvenčí“ mohli pochopit celou šíři toho, čím si lidé mnohdy procházejí…  

A s velkým ulehčením Vám mohu napsat, že to, co zmiňujete, již v katolické Církvi neplatí, i když bohužel máte pravdu, že se ještě velmi často s radikální a odsuzující interpretací pozice rozvedených a znovusezdaných můžete mezi kněžími i věřícími setkat.

Nicméně papež František svojí encyklikou Amoris laetitia otevřel mnohem hlubší a rozlišující přístup k lidem, jejichž manželství ztroskotalo a oni vstoupili do nového svazku.

Nabízí možnost doprovázení těchto lidí a společného duchovního rozlišování a následně dává diecézním biskupům možnost pozvat i tyto zraněné sestry a bratry znovu k životu ze svátostí.

V rámci České republiky správnost a potřebnost této praxe potvrdil ve své veřejně publikované odpovědi na dotazy kardinála Duky prefekt Dikasteria pro nauku víry. (viz: https://www.vaticannews.va/cs/vatikan/news/2023-10/vatikan-reaguje-na-otazky-kardinala-duky.html).

Doufám, že Vás tato odpověď potěší a přeji i vyprošuji vše dobré.

Linka víry

- redakčně upraveno - 

Kategorie otázky: Církevní sňatek, komplikace