Rozchod

Dobrý den,
Na začátku bych chtěl poděkovat za váš web. Je pro mě skutečnou oázou pokoje a naděje ve velmi rozbouřených vodách online světa.... Děkuji.

Už nějakou dobu zpracovávám  bolestivý rozchod. Chodili jsme spolu asi půl roku.  Setkávali jsme se, povzbuzovali se v těžkém období pandemie, měli  společné zájmy, společnou řeč... Postupně ale vyšlo najevo, že ona řeší nějaké své vnitřní problémy. Tvrdila, že to neumí ani pořádně pojmenovat. Neuměl jsem jí pomoci, i když jsem se snažil. Nakonec se natolik vzdálila, že se se mnou rozešla. Jakoukoli komunikaci  odmítá. Velmi mě to zasáhlo a nedokážu to zatím zpracovat.

Nedokážu pochopit, jak  někdo tak rychle může změnit svůj postoj. Nikdy jsem jí vědomě neublížil. Na úrovni rozumu možná chápu, že mě nechce ranit a zatahovat do svých problémů, ale ta její  "nekomunikace" je pro mě zatím těžko zpracovatelná.

Hodně věcí zůstalo nevyřčených...  Svírají mě výčitky svědomí, že jsem pro ni měl udělat víc..., zůstalo ve mně prázdné místo.  No nic, asi to chce  čas a odvahu jít dál, i když je to náročné.

Děkuji vám už jen za to, že jste si můj mail přečetli a omlouvám se, pokud to vyznělo zmateně. Je  pro mě dost těžké se o tom sdílet, vyjádřit slovy, co prožívám, proto raději píšu.

Milý N.

Váš dotaz vůbec není zmatený. Naopak, velmi srozumitelně popisujete, co se děje v člověku, který přišel o vztah. Který objevil člověka, který pro něj měl velkou hodnotu a vzácnost a najednou vše skončilo. A ještě navíc není úplně zřejmé, proč se to stalo. Je přirozené, že pociťujete smutek, tíži, prázdné místo….že se znovu díváte na to, co jste mohl udělat jinak… Je to pro Vás bolestivé, ale zároveň to svědčí o tom, že jste zůstal ,,živý‘‘, že jste se bolestí neuzavřel. A to je dobrá zpráva.

Ráda bych Vám doporučila něco, co může pomoci tuto bolest ošetřit a situaci dokončit. Najděte si místo, kde je Vám dobře a kde nebudete alespoň 2 hodiny rušen. A zkuste této dívce napsat dopis. Dopis, který můžete psát bez "vnitřní cenzury‘‘, protože jej neodešlete. Zkuste vypsat (nejlépe rukou na papír) vše, co ve Vás tenhle vztah způsobil. Můžete poděkovat a popsat, co pro Vás bylo cenné a důležité, můžete vypsat všechny otázky a otazníky, co v sobě máte, můžete vyjádřit lítost a možná i hněv…. Prostě vše, co v sobě najdete. A můžete při tom plakat nebo se zlobit.... dovolit emocím, aby byly. Aby vše mohlo ven a nezůstávalo to ve Vás a nebrzdilo a nedeformovalo to Váš další život i Vaše vztahy. Uděláte tím takové vypuštění a odpuštění….. jako když otevřete kohoutek a vyndáte špunt z vany. A uzavřete to prohlášením, že už to skončilo a že se tím nenecháte dál svazovat. A že vše těžké a bolavé dáváte na Ježíšův kříž, aby to Bůh mohl proměnit v požehnání – to on totiž umí tak jako nikdo jiný! A pak dopis spalte, pořádně vydechněte a vykročte vstříc dalšímu životu. Věřím, že když se uvolní místo po "starém", máme prostor pro něco nového. A pokud věříte a zakoušíte, že jste vzácným a jedinečným Božím (královským!) synem, tak jistě Bůh ve své dobrotě něco pro Vás chystá.

Pokud by se ve Vás ještě něco ozvalo a zatěžovalo Vás, můžete to opět vypsat a spálit.
Někdy až po nějakém čase porozumíme tomu, co se vlastně stalo. A někdy si dokonce uvědomíme, že jsme tím, co jsme považovali za velkou ztrátu, byli vlastně zachráněni.

Kéž se skrze tuto bolest dostanete do větší Boží blízkosti, kéž i více porozumíte sám sobě. A kéž s odvahou a nadějí vstoupíte do každého nového darovaného dne. Ať Vám k tomu Hospodin požehná, chrání Vás od zlého a svým léčivým olejem zahojí Vaše rány. Hodně štěstí!

 

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt