Problém konverze a krize víry

Před několika lety jsem konvertoval ke katolické víře ze zcela nevěřícího  prostředí. Od počátku mě provázelo vědomí, že mám úplně jinou mentalitu, chování a styl než lidé z věřících rodin. Nějak jsem to v sobě víceméně dusil a potlačoval. Teď na mě přišla určitá krize víry a to potlačované vylezlo na povrch. Mnohdy mám pocit, že si s nevěřícími rozumím více a je mi mezi nimi lépe. Že ta rozdílnost  mezi mnou a lidmi pocházejícími z věřících rodin je tak obrovská,  že jim nikdy neporozumím a oni zas mně. Lidé z katolických rodin jsou tak jiní!  Možná i přes konverzi ve mně zůstal asi pořád kus pohana.

Máte prosím zkušenosti s věřícími lidmi konvertujicimi ze zcela nevěřícího prostředí? Jak to mají? Dokáží se v církvi plně adaptovat? Děkuji.

Děkuji Vám za Vaši otevřenost, s jakou pokládáte otázku, kterou vnímáte jako klíčovou pro svou víru. Přijměte, prosím, moji úvahu, ke které jste mě svojí otázkou inspiroval.

Víra v Boha je vzácný dar, dar od někoho, kdo nás nesmírně miluje, ale kdo nás také nesmírně přesahuje. Vztah k Bohu se u každého člověka vyvíjí a to i podle toho, jak moc o Boží blízkost ve svém životě stojí. Každý člověk je originál a Bůh k nám také takto individuálně přistupuje. Víra v Boha se pak v životě člověka projevuje touhou žít podle Boží nabídky, v souladu s ní, a tím, jak hledá štěstí a pokoj pro sebe a pro druhé lidi.

A teď zpět k Vaší otázce, jak to mají s vírou ti, co ji objevili až v průběhu svého života a nezískali ji v rodině. Člověk, který se seznamuje s pravdami víry, s liturgií, s církví a její historií od dětství má v oblasti vědomostí, náboženského jazyka i církevního prostředí trochu jiný start a možná i jistou výhodu. Ale pro život s Bohem, pro ten důvěrný osobní vztah, se stejně musí v určitém věku nově rozhodnout. Dospělý, který se s Bohem nově setkal a rozhodl se pro něj, udělal to druhé a zásadnější rozhodnutí. Proto příprava na křest trvá zpravidla dva roky, aby konvertita měl možnost dohnat to, co ti z věřících rodin získávají jaksi mimoděk v kostele nebo v rodině.

To jsem ale pořád neodpověděl na to, jak je to s přátelením se. Ten, kdo nově poznal Boha, se seznamuje s novými lidmi, zpravidla s těmi, kteří svoji víru berou vážně. Někdy dokonce rozvolňuje své vztahy s dosavadními přáteli. Časem se ale ukáže, že ne všichni z těch nových jsou „moje krevní skupina“ a ti „staří“ přátelé, se kterými jsme toho už hodně prožili, jsou nám stále velmi blízcí. Dovolím si říci, že množina přátel je jiná než množina těch, se kterými sdílíme stejnou víru.

Přeji Vám tedy, ať se Váš vztah k Bohu, kterému na štěstí každého z nás opravdu záleží, stále rozvíjí a prohlubuje. A přeji Vám i hodně dobrých přátel, se kterými sdílíte podobné hodnoty, i když jen z některými z nich budete moci hovořit o Vašich radostech a pochybnostech ve víře.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry