Podávání sv. přijímání - kdo může?

Dobrý den,

ráda bych se zeptala, kdo může podávat svaté přijímání? Zažila jsem u nás ve farnosti bolavou situaci, kdy paní, která při bohoslužbách běžně podávala eucharistii a četla z Písma, byla toho pověření zbavena. Neznám se s ní víc, ale sdělila mi, že si „lidi stěžovali, že co dělá ženská u oltáře“, a že jí to pan farář zakázal a zakázal jí i vstup do zákristie.

Uvažuji, proč k tomu došlo. Vím, že si papež František přál zapojit do služby v církvi více ženy, ale nevím, jakou přesně měl na mysli službu. Má žena vůbec oficiálně právo vykonávat tyto funkce? Není to v rozporu s církevními předpisy?

-redakčně upraveno-

Vážená paní ...,

děkuji za dotaz. Je trochu složitý a má zřejmě více rovin. První rovinou je teorie. V římskokatolické církvi mohou kněžskou službu konat jen muži. Jde o slavení mše svaté, zpovídání, udělení svátosti nemocných, biřmování a svěcení je vyhrazeno biskupům. Křest resp. manželství udílejí i ženy, pokud je k tomu správná situace. V Písmu svatém a v textech otců z prvních staletí nacházíme zmínky o „jáhenkách“, tedy ženách, které konaly některou specifickou službu v liturgii.

Donedávna to bylo tak, že k přijetí akolytátu, tedy trvalé služby podávání svatého přijímání mohli přistoupit jen muži. Papež František však tento kánon církevního práva změnil (Apoštolský list daný motu proprio „Spiritus Domini“ k úpravě kánonu 230 § 1 Kodexu kanonického práva, týkajícího se přístupu žen k pověření službou lektorátu a akolytátu – leden 2021).

Ve stejném kánonu jen §3 se také píše: „Jestliže to vyžaduje potřeba církve v případe nedostatku služebníků, mohou i laici, ačkoliv nejsou lektory nebo akolyty, nahrazovat podle předpisu práva některé jejich úkoly, totiž zastávat službu slovu, řídit liturgické modlitby, udílet křest a rozdávat svaté přijímání.“

A právě na základě tohoto §3 se udílí možnost podávat svaté přijímání i ženám (stejně jako mužům) jako forma mimořádné výpomoci, kde nestačí síly kněze. Zahrnuje službu podávání svatého přijímání při mši nebo donášení eucharistie nemocným. Pro udílení této služby mají diecéze svá pravidla… Tato služba není trvalá, ale časově omezená, uděluje ji buď jednorázově kněz (pro jeden konkrétní případ) nebo na nějaký časový úsek biskup resp. jím pověřený odbor biskupství. Vždy ale jde o pověření k mimořádné výpomoci, tedy v situaci, kdy kněz sám na to nestačí. Jinak to má zastat kněz nebo jáhen.

V některých našich diecézích kolem toho nebyla téměř žádná agenda a probíhalo to velmi spontánně. Některé diecéze měly přísnější pravidla pro udělení (kurz, test,…) a pověření bylo uděleno na nějakou dobu a muselo se pak prodlužovat.

Nu, a pak je tu druhá rovina příběhu, který vyprávíte. Kněz má tyto služebníky využívat jen případě, kdy sám na to nestačí. Má tedy opravdu možnost omezit službu takového mimořádného služebníka. Ve Vámi zmíněném příběhu jde dost možná ale o něco jiného. Dotyčný kněz v určité chvíli nabyl pocitu, že Vámi zmíněná žena z nějakého důvodu překročila hranice některého rozměru této služby. Je obtížné takto říci, o co jde. Ale bohužel se to někdy stává, když dotyčný služebník nabyde pocitu, že dané služby mu „patří“, rozhoduje bez kněze apod.

Kněz tak jednoduše ukončil využívání pověření. Má na to právo a je to jeho role jako toho, kdo farnost řídí. Zcela jinou otázkou je, zda to bylo vhodné, zda to udělal s diplomacií a grácií nebo zda to bylo velmi nepříjemné vůči Vámi jmenované ženě.

Pokud dotyčná žena vstoupí do kontaktu s jinou farností a tam ji místní kněz uzná za vhodnou k této službě, není problém, aby se na službě podílela jinde.

Vážená paní ..., žijeme v reálném světě, kde vztahy hrají klíčovou roli. A tak i farnost je křehké místo a někdy docela obyčejné lidské spory mohou mnohé narušit.  V takových situacích může mít vyjádření obyčejného lidského pochopení velikou cenu. 

S přáním Božího pokoje
Linka víry

Kategorie otázky: Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost