Platonické zamilovávání v manželství

Ačkoliv žiji šťastně v manželství a nehodlám ho rozbíjet, stalo se mi za poslední roky už po druhé, že jsem se platonicky zamilovala.  Zamilování provází úvahy, co by kdyby, zda byla před manželstvím šance se s dotyčným potkat a navázat vážnou známost, zda bychom se k sobě hodili, zda bych se mu líbila... apod.

U některých mužů mne to ani nenapadne, někteří mne odpuzují, z některých mám strach. Ale u některých začnu fantazii rozvíjet  okamžitě.  Je to normální/běžné takhle uvažovat?  
Děkuji mnohokrát za odpověď za ten asi podivný dotaz.

-redakčně upraveno-

Milá…,

Myslím, že se to stát jednoduše může. Jistě, může to být jen pokušení. Nebo ale také nabídka toho, abyste se podívala na to, o čem to je. Zkuste se zamyslet nad tím, co se při tom děje. Možná tak získáváte ve své fantazii hodnotu, sebevědomí. Možná se cítíte nedoceněná Vaším mužem.

Přemýšlejte, prosím, co všechno Vám chybí a tímto si to podvědomě pomáháte doplnit. A když na to najdete odpověď, zkuste se podívat na to, jestli byste to nemohla získat v manželství. A zkuste o tom, co potřebujete, mluvit s manželem. A pokud to nepůjde, zkuste to zpracovat, přijmout tak, abyste to nemusela řešit tímto způsobem. Možná budete potřebovat pomoc terapeuta.

Nicméně – určitě nejste divná, nenormální, to jen naše podvědomí nás někdy takto upozorňuje na věci, se kterými bychom měli pohnout…

Milá, moc Vám držím palce a nebojte se, prosím, to probrat např. při terapii – dá Vám to prostor pro to objevit zas kousek sebe. A to za to stojí. I pro Vaše manželství...

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Láska v manželství, Křesťanská etika, hřích, Manželské krize