Osamělost

Vůbec nevím, co tu na světě dělat, zda na něco čekat, nebo můj úkol tady je prožít všechen čas osamocenej. Mám rodinu, ale moc toho společně nepodnikáme:(  Chybí mi přátelé nebo dívka, se kterou můžu něco podnikout..
Vím, že jsou na tom někteří lidé hůř,  nechci fňukat... Jak dlouho to bude trvat? Zanedlouho bych měl být dospělý...
 

Milý ..,

každý člověk se někdy cítí osamělý. Každý! Někdy nejvíc právě ti, kteří navenek vystupují jako lidé mnoha vztahů a přátelství. Mnohdy zdání klame... Ale osamělost opravdu někdy může bolet a tížit. Zvláště, když člověk neví, jak z ní ven. Já za sebe Vám mohu říct, že se též někdy cítím sám. S manželkou po boku a s několika dětmi... A navíc lidé v mém okolí by to do mě nikdy neřekli.

Co Vám napsat? Jako jistý "nástřel od boku" bych Vám třeba doporučil: zkuste se zapojit do nějaké dobrovolné iniciativy ve Vašem okolí - u vás ve farnosti, ve škole, v nemocnici... Jak říká jeden z textů na našem webu: "Dobrovolná práce je výborný způsob, jak se zapojit do společenství a jak se setkat s novými lidmi. Zároveň také něčím přispíváš k tomu, aby se svět stával lepším. Vystoupit občas ze sebe je ta nejjistější cesta k tomu, aby ses cítil lépe."

A doporučil bych Vám si přečíst několik trefných textů, které na webu k tématu osamělost máme.


Přeji Vám vše dobré do Vašeho života!

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt