Odpovědnost za náš život a Boží soud

Dobrý den,
rád bych se zeptal, jaký smysl má peklo, očistec i nebe. Člověk je řízen svými geny, procesy v těle a svým okolím, které ho ovlivňuje (i když velmi složitě). Nemyslím si tedy, že by se člověk mohl svobodně rozhodnout - nezávisle na tom co prožil a na současné situaci - jak se chovat.

Pokud například lžu - značí to podle mě spíše obranný způsob, jak přežít. Podobně terorismus nebo fanatismus mi přijdou spíše výsledek výchovy, prostředí a náchylnosti přijímat cizí názory.

Abych nebyl chápán špatně, jako organismus jsme zodpovědní za svoje přežití, za zařazení do společnosti a je nutné odmítat některé chování a trestat ho, zatímco jiné přijímat a odměňovat ho. Nicméně nevidím důvod, proč bychom měli být po smrti souzeni podle svého chování - které ale vlastně nikdy nebylo svobodné.

Jak se k zodpovědnosti člověka staví církev?

Dobrý den,

díky za Váš hloubavý dotaz. Odpovím v několika bodech.

1. O tom, že člověk má svobodnou vůli, svědčí mimo jiné přítomnost zla ve světě. Je ho tolik, že se mnoho lidí ptá, jak to Bůh může dopustit. Pokud by tomu chtěl ale Bůh zabránit, mohl by to udělat jinak než tím, že by nás zbavil svobodné vůle?

2. Lež se jistě dá chápat jako obranný prostředek. Je ale přinejmenším výhodné nedělat ostatním to, co bychom nechtěli, aby oni dělali nám. O destruktivním působení lži na důvěru mezi lidmi se myslím není třeba rozepisovat.

3. Nauka církve o posledním soudu je založená na Bibli, v mnoha případech se Ježíš v tomto smyslu vyjadřuje. Ježíš ale také mluví o Božím milosrdenství a také o blahoslavenstvích, která jsou příslibem spásy duše.  A jak přesně bude probíhat poslední soud, se můžeme jen dohadovat. Světci se ale shodují v tom, že jediné, na čem záleží je láska, kterou jsme rozdávali bližním.

4. Souhlasím s Vámi, že naše svoboda je omezená našimi danostmi – geneticky, prostředím, výchovou. Nemusíme se bát, že by nás Bůh v tomhle neznal, ne nadarmo píše evangelista Lukáš „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.“

5. Píšete, že naše chování nikdy nebylo svobodné. To si nemyslím. V mnoha životních situacích se rozhodujeme a myslím, že často cítíme, které rozhodnutí je správné a které např. pohodlné. A že máme plnou svobodu se rozhodnout tak nebo onak. K poznání dobrého rozhodnutí nám pomáhá svědomí, které je důležitou směrovkou na křižovatkách života. A je třeba ho cvičit. Četbou, nejen duchovní literatury, ale i beletrie, ztišením a modlitbou.

Přeji Vám zvídavost i trpělivost při hledání vlastní cesty k Bohu.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry