Ježíš řekl: „Věřte ve mne.“ (J 14,1) - Citát z Bible na každý den

31. 7. 2020, efu

Nesmrtelnost Adamova

Navigace: Katalog dotazů > Víra – nauka víry, katechismus > Věda x víra, evoluce

Proč církev učí dogma o nesmrtelnosti prvního člověka - Adama před prvotním hříchem? Já tomuto dogmatu nevěřím, neboť uznávám evoluční teorii tak,  jak ji učí současná věda, a proto nikdy žádný člověk nemohl být nesmrtelný.

Kladu si otazku: Je-li jedno z dogmat bludné, která další církevní dogmata jsou také bludy? 

Dobrý den, 
myslím, že se nemusíte znepokojovat. Ve vývoj člověka jakožto živočišného druhu z opice „věří“ většina katolíků (až na přísné kreacionisty, kteří jsou v rámci církve spíše „exoti“), a církev proti tomu už dnes vůbec nic nemá. Neodporuje to totiž žádnému dogmatu.
Problematický je ovšem ten moment, kdy a za jakých okolností se z opice stal člověk. Na to nedokáže odpovědět ani biologie, ani víra a teologie. Kdy a kde přesně se to stalo? Byl opravdu původně jen jeden pár hominidů, nebo víc najednou? Nevíme. Výzkumy mitochondriální DNA zatím skončily u pouhých 7 společných matek celé evropské populace, ale není vyloučeno, že i ty mají jednu společnou matku – jakousi Evu.

A jakým způsobem se to stalo? Ani tady věda nemusí být nutně s vírou v konfliktu. Biologie totiž na tuto otázku nedává a nemůže dát odpověď. Může jen popsat, jak se to začalo projevovat. Ale proč tak najednou, co se změnilo v mozku tohoto hominida a proč se ostatní inteligentní opice tímto směrem nevyvinuly, to ponechává na evoluční náhodě.

Víra ale nabízí odpověď. Bible říká, že Bůh stvořil člověka z prachu země. Ten prach země (resp. hmotné prvky) mohl mít v tu dobu podobu opice. Bůh jí však najednou vdechl jinou, nesmrtelnou duši. Najednou už to nebyla opice, ale člověk – i když z biologického hlediska se ta změna nedala zachytit. „Opice“ se dál evolučně vyvíjela, ale její evoluci řídila už nesmrtelná duše. Proč nesmrtelná? Protože její cíl je – na rozdíl od toho opičího – zcela mimo hranice tohoto světa, hmoty, konečnosti. Lidský intelekt evidentně směřuje někam jinam, než jen k zachování jedince a rodu. Touží po poznání pravdy, aniž by nutně musela být užitečná, touží po kráse, po dobru jako takovém, po lásce, která nemusí nutně znamenat sex, miluje až k sebeobětování… To všechno a mnoho dalšího odlišuje člověka od jakéhokoliv jiného živočišného druhu. Dnes se tomu rozdílu z biologického hlediska snaží přijít na kloub především evoluční psychologie – velmi zajímavý nový vědní obor – a zatím přiznává, že spouštěč těchto transcendentálních rozměrů lidské duše opravdu nezná.

A teď se konečně dostávám k té Adamově nesmrtelnosti. Celé je to vlastně jen hypotetická situace. Bůh vdechl prvnímu člověku nesmrtelnou duši. KDYBY se jeho duše hned ujala vlády nad tělesností, tak jak jí přísluší, KDYBY člověk hned nezhřešil (to znamená, kdyby se k počátkům lidského myšlení hned nepřidala vzpoura proti řádu, pýcha, lhaní, podvádění, lstivost…), tak BY člověk mohl být nesmrtelný. Jenže Bible potvrzuje, že tohle všechno se bohužel stalo hned, spolu s lidským uvažováním přišel rovnou na zemi hřích. Adam byl tedy nesmrtelný jen hypoteticky – ve skutečnosti zemřel. Pokud ale věříme – jakožto křesťané – ve zmrtvýchvstání Krista, ve vzkříšení (i našeho) těla a život věčný, pak není důvod pochybovat o tom, že stejné určení měl už starý Adam.

A jak by mohla ta zamýšlená tělesná nesmrtelnost fungovat, to nám ukázal Kristus po svém zmrtvýchvstání. Měl (a má) skutečné tělo. Dal si záležet, aby o tom své učedníky opravdu přesvědčil: jedl s nimi, nechal Tomáše, aby si sáhl na jeho rány. Ale přitom mohl svému tělu vládnout: jíst nepotřeboval, zjevoval se náhle a zase náhle mizel, procházel zavřenými dveřmi, při nanebevstoupení se vznesl do oblak. Zkrátka jeho duše naprosto vládla tělesnosti. Duše člověka je nesrovnatelně vyšší a vznešenější než jeho tělo, a má ho správně řídit a ovládat ho. Kdyby tomu tak skutečně bylo, kdyby člověk nevydal svou duši do područí těla a ona by se mohla svobodně ujmout vlády nad tělesností, jistě by nedovolila tělu stárnout ani zemřít, protože s ním tvoří bytostnou jednotu – celého člověka.

A tohle už ale není jen hypotéza, jako v případě Adama. Že se toho jednou dočkáme, to je naše víra a naděje. Mezitím musí naše staré tělo zemřít, protože je zatížené následky hříchu. Ale při vzkříšení dostaneme nové tělo, které bude dokonale poslouchat nesmrtelnou duši, a proto bude (kromě jiných kvalit) také nesmrtelné. Tak se konečně uskuteční to, co Bůh zamýšlel už u prvních hominidů, které obdařil lidskou duší.

Přeji Vám pokoj a dobro.

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Věda x víra, evoluce

Související texty k tématu:

Věda, rozum a víra:
- Jiří Grygar a jeho pohledy na vědu a víru - soubor textů
- Odporují si věda a víra? Prof. RNDr. Jan Fischer DrSc
- O vztahu víry a rozumu - průřez encyklikou Fides et Ratio (ThDr. Jiří Skoblík )
- Mystérium a rozum - o Bohu systematicky (Dominik Pecka)
- Další texty k tématu věda, rozum a víra zde

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody. (Jr 17,5)

Pálení čarodějnic aneb Jak vysvětlit dítěti některé pohanské zvyky

Pálení čarodějnic aneb Jak vysvětlit dítěti některé pohanské zvyky
(25. 4. 2024) Ráda bych se zeptala jak vysvětlit dětem některé pohanské zvyky a svátky. Konkrétně se jedná o 30. dubna, kde je na…

Den skautů - 24. duben

Den skautů - 24. duben
(23. 4. 2024) Na svátek sv. Jiří se připomíná Den skautů.

Den Země - 22. dubna

Den Země - 22. dubna
(21. 4. 2024) 22. dubna si celosvětově připomínáme Den Země. Nejde o svátek, kdy bychom se měli stát pohanskými uctívači Matky Země.…

Bůh mi nepomohl, útočiště nacházím v temnotě

(19. 4. 2024) Od mala jsem byla zneužíváná, nezažila normální rodinu, vztahy. Jen lhostejnost, neupřímnost, samý podraz....…

Papež František se setkal se zástupci dospělé větve italského skautingu

Papež František se setkal se zástupci dospělé větve italského skautingu
(15. 4. 2024) Papež František přijal zástupce italského katolické skautského hnutí dospělých (MASCI) při  příležitosti 70.…