Nenacházím pokoj

Dobrý den.
Jsem věřící člověk, nicméně hříšník. Mnohokrát jsem již Boha zklamal, ne-li zapřel. Snažím se přesto pravidelně  Bohu děkovat za vše, co mi v životě dává, a prosit o jeho milost.
Mám spoustu chyb a hříchů, kterých lituji a ze kterých se snažím Bohu vyznat, a prosím ho za odpuštění. Chci změnit své chování i život, ale cítím úzkost, vinu, beznaděj, samotu. Nemohu se jakoby hnout z místa.
Chtěl bych Vás tímto způsobem poprosit o pomoc, jak správně prosit Boha o odpuštění a pomoc, vnitřní klid a sílu.
Děkuji za Váš čas.

Dobrý den.
Zdánlivě prostá otázka nemá vůbec jednoduchou odpověď. Příznaky, které uvádíte, mohou mít různé příčiny - od situačních až po duchovní. Určitě se vyplatí zkusit zapátrat v oblasti „ryze pozemské“. Už jen proto, že přijetí Boží milosti předpokládá disponovanou lidskou přirozenost.
Pokud se jedná o duchovní krizi, lze doporučit obvyklé prostředky, to je: pravidelnou modlitbu a přijímání svátostí. A nenechte se odradit, tím, že to nic zdánlivě nepřináší, že je to zvykové, povrchní, roztržité… Důležité je udržet jistý návyk až rutinu.
Velice důležité je také společenství, abyste na to nebyl sám. Vím, že to může být těžké, ale izolace vše jen zhoršuje. Za výhru lze považovat blízkého člověka, duchovního rádce, nebo kvalitního zpovědníka, se kterými lze otevřeně vlastní trápení probírat.
Někdy může být zdrojem nejistoty nepřiměřené očekávání. To, že nám Bůh ve svátosti smíření odpustí hříchy, které vyznáme a kterých upřímně litujeme, ještě nemusí neznamenat, že se zbavíme také svých špatných návyků a sklonů. Odpuštění hříchů nemusí přinést ani odstranění jejich důsledků a to včetně osamělosti či jiné formy psychické nepohody, ke které mohou hříchy v posledku vést.
Ptáte se, jak správně prosit: Především upřímně a vytrvale, bez postranních úmyslů a s vědomím, že Bůh může svou lásku projevit i tím, že prosbě nevyhoví tak, jak bychom si přáli.
A nakonec: některé věci nejde uměle urychlit.
 

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry