Nedokonalé vyznání

Ráda bych se zeptala, jak se mám postavit k myšlenkám na hříchy z minulosti, které se mi vracejí. Četla jsem, že při zpovědi jsou odpuštěny všechny hříchy (i těžké) - včetně těch, které nebyly vyznané, tedy pokud nebyly úmyslně zamlčené.  Po generální zpovědi a dalších zpovědích jsem měla dobrý pocit, ale v průběhu let mne občas napadají další hříchy (týkající se např. sexuálních věcí) a detaily, které jsem možná nebo určitě nevyznala. Mám diagnostikované OCD myšlení. Je to právě ta moje úzkost, která mě věci stále nutí rozebírat a vracet se k nim? Mohu tzv. jít dál a věci v sobě již nerozebírat?  

S přáním pokoje.
 

Milá..., 
v souvislosti s OCD bych Vám spíš doporučil mít stálého zpovědníka. Ohledně vlastního vyznání: vyšel bych z předpokladu, že Bůh nás důvěrně zná. Vždyť on nás stvořil a při životě každý okamžik udržuje. Zná naše radosti i starosti, touhy i skrytá přání, naše tápání i hledání, naše zápasy, boje, vítězství i prohry. Zpovědník nikdy nebude mít takovou znalost jako má Bůh. A zpovědník ani všechny detaily nemusí vědět. On je pouze svědkem Božího milosrdenství.
Při každé zpovědi jsem doslova ohromen Boží velikostí, velkorysostí, taktem… Uvědomuji si, že zpovídající odhaluje jen cípeček svého důvěrného vztahu s Bohem. Necítím žádnou potřebu se rýpat v hříchu zpovídajícího. Samozřejmě pokud zpovídající chce nějakou jednotlivost probrat, nebo pokud sám chce, abych se zajímal nebo ptal, jsem k dispozici.
Ze zkušenosti vím, že když ke mně přijde někdo poprvé, vyznává se spíše obecně, a až teprve po nějaké době odhaluje víc. Důležité je otevřít Bohu nějaké jednání s vědomím, že ví, co zmiňuji. Co následuje pak, je opravdu jen na Vás a Bohu. Proto není třeba vše říkat do detailů, zvlášť pokud jste úzkostnější. Klidně na konci vyznání hříchů a slabostí doplňte větu: “Bože, ty mě znáš a víš, co je v mém srdci. Přijmi vše, na co jsem mohla zapomenout.” Pak je to již o důvěře Bohu, že nás miluje a provází.

Bůh vám žehnej.

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných