Můj přítel se "necítí" na svatbu

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu nebo alespoň povzbuzení. S mým přítelem jsme spolu už sedm let. Kvůli velké vzdálenosti jsme se rozhodli asi po dvou letech sestěhovat. Vím, že to nebylo správné… Náš vztah je hezký, věřím, že lepšího kluka už nenajdu, protože je velmi zodpovědný, obětavý, starostlivý, laskavý… Jediný jeho problém je, že se tzv. necítí na svatbu. Zkoušeli jsme to probrat, jestli se náhodou něčeho nebojí, anebo nechce velkou svatbu… Tvrdí, že ne, jen se na svatbu prý necítí. Je to pro mě velmi těžké.

Už rok se modlím za náš vztah, aby se posunul dále. Věřím, že se nemám vzdávat, že Bůh je s námi. Často se ale cítím nechtěná a taky znechucená. Je to někdy až k nevydržení, jsem pak protivná a ptám se, na co ještě čeká po 7 letech? Řekla jsem mu, aby odešel, ale musela bych se vrátit k rodičům, protože bydlení neutáhnu. On to navíc bere, jako bych ho využila a teď ho chtěla odkopnout. Příbuzní  mě nepodpoří, naopak mi nadávají.

Co myslíte, co mám dělat? Mám s ním žít dál a čekat, až nás dá Bůh dohromady? Nebo ho mám nechat odejít? Mám strach, že rozchod psychicky neustojím a musela bych asi i nechat studia.

Milá…,

Děkuji, že jste se na nás obrátila. Vnímám, že máte velké trápení. Že Vás ty dva hlasy rozdělují.

Důvod, proč není dobře, že spolu bydlíte, je i psychologický. Pokud totiž spolu už bydlíte, zčásti se chováte jako manželé – žijete spolu a z části ne. Není to tedy ani jedno – ani chození ani manželství. A to přináší mnoho komplikací. Například tu, že si je Váš přítel Vámi jistý a ani po sedmi letech si Vás netouží vzít. Prostě Vás už jakoby má. Tak proč by chtěl víc… Zbytek jsou jen závazky. Navíc by se mohlo zdát že, Vás psychicky vydírá tím, že naopak Vás staví do role té, která by ho případným odchodem zneužila. Je potřeba stanovit jednoznačnou hranici. Jinak se nedozvíte, jak to s Vámi vážně myslí. Pokud necháte vše běžet, můžou Vám uniknout vzácné roky života. Pokud Vašeho přítele donutí „buď svatba, nebo rozchod“ k tomu, aby se pohnul z místa, pak to bude jen dobře. Jistě, chápu riziko toho, že odejde. Buďte si, ale prosím vědoma toho, že pokud se tak stane, tak za to asi nestál a jen bral místo někomu, kdo bude stát skutečně o Vás. Vašim negativním pocitům se nedivím. Zkuste naslouchat své intuici. Má v sobě vekou moudrost.

Další riziko je, že bez něj nezvládnete dodělat školu. Možná by se ale našel někdo jiný, kdo by mohl pomoci. Anebo byste Vy v sobě objevila, že sice s námahou, ale jste schopna školu dodělat i bez něj. Na příbuzné se ne nemůžete již ve vašem věku zcela ohlížet. Je to Váš život. A nikdo z nich s Vámi životem nepůjde. Jen Váš muž. Proto je potřeba vybírat dobře.

Po sedmi letech je jakýkoli vztah „přechozený“. Ta změna, ať tím či oním směrem, je nutná. Ale zvažujte dobře. Brát se za každou cenu, pokud jste z přítele znechucená, není to pravé. Vzhledem k tomu, kolik let spolu jste, můžete prožívat díl první manželské krize. Jenže – ta patří do manželství a má svou funkci. Mimo manželství může také pomoci alespoň k rozlišení, co vlastně pro sebe a své budoucí děti chcete. Nadřaďte prosím tuto myšlenku nad své strachy o studium a příbuzné a buďte v tom pohledu sama k sobě poctivá. A zkuste také poctivě vnímat, jak je na tom váš partner. Jestli jste na jedné lodi nebo každý zvlášť.

Milá… přes všechno, co jsem napsala nějak doufám, že tuhle krizi zvládnete a jen se dají věci do pohybu. Pokud by to nevypadalo na nějaké řešení, zkuste spolu zajít do manželské poradny a nechte si poradit. Nebylo by od věci, kdybyste alespoň začali chodit na přípravu na manželství. Některé věci by se Vám oběma vyjasnily. Moc Vám držím palce a beru Vás s tím vším do modlitby.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství