Nevyslyšená modlitba

Dobrý den,

nevím si rady, a tak se na Vás obracím s důvěrou o radu. Co dělat, když se za něco (vlastní netrpělivost, hyperkritičnost, malá sebedůvěra, malomyslnost) vytrvale modlím a žádám o modlitbu i druhé a ono stále nic.  Je to důsledek slabé víry?

Milá...,

téma přímluvné modlitby krásně rozpracovává Kateřina Lachmanová v knize Síla přímluvné modlitby, kterou tímto doporučuji třeba k adventní četbě. Pokud katechismus připodobňuje modlitbu k rozhovoru s Bohem, pak tato boho-lidská komunikace vypadá následovně: Na Boha vychrlíme to, co máme na srdci. Úžasně si ulevíme, rozhoří se v nás plamen naděje, že se přeci dobré věci hnou správným směrem. A jak to vychrlíme, tak pak řekneme amen. A Bůh? Ten na nás volá: „A mohu ti na to odpovědět? Co když ti to, o co prosíš, nechci dát? Nebo chci ti dát něco lepšího? Nebo ti to, o co prosíš, nemůžu dát hned teď…“ A pak jsme smutní, že to nadšení a uvolnění a naděje z modlitby nepřineslo žádné nebo jen dočasné plody. Jenže to může znamenat, že třeba neprosíme správně nebo očekáváme od modlitby, respektive od Boha něco, co nám nemůže dát.

Protože pracuji  s kolegy venku, občas mne prosí, abych se pomodlil za dobré počasí. A já jim odpovídám, že se nebudu modlit za dobré počasí, ale za to, abychom každé počasí vydrželi. Podobně i Ježíš říká apoštolům, že když ho o něco prosíme, nedá nám to, zač prosíme, ale „dobré věci“ nebo na jiném místě „Ducha svatého“. 

Z otázky mi také vyplývá, že ne všechno máme adresovat Bohu. Žijeme v 21. století a víme tedy, že vedle spirituální oblasti existuje ta psychická. Naše mysl umí vymyslet ledasco, takže to nevyřeší modlitba, ale psycholog nebo psychoterapeut.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Modlitba, Obrácení, uzdravení, proměna