Masturbace, PPR a antikoncepce, předmanželský sex

Dobrý den,
obracím se na vás s prosbou o pomoc ohledně sexuality:

1) Je hříchem občasná masturbace v období dospívání (bez představy nějaké osoby, bez pornografických materiálů..)?
Charlie Shedd, uznávaný křesťanský odborník na sex a partnerské vztahy, masturbaci nazývá "Božím darem": Tvrdí, že masturbace může být "pozitivním faktorem ve vašem celkovém vývoji". Jde dokonce ještě dále a říká, že u "mladých lidí musím dát přednost masturbaci před pohlavním stykem. Je lepší přijít domů ustaraný, než si dělat starosti celý život."
Vnímám rozdíl mezi masturbací v dospělosti a v období dospívání.


2) Jaký je rozdíl mezi metodou přirozeného plánování rodičovství - tzv. PPR a antikoncepcí? Vždyť obojí má stejný výsledek - pohlavní styk, kdy nechceme, aby došlo k početí?

3) Proč je předmanželský pohlavní styk z pohledu víry takovým tabu, i když se mají dva lidé opravdu rádi a plánují svatbu?

Milý...,

děkuji Vám za důvěru a pokusím se odpovědět na Vaše zásadní otázky.

1) Vědomá a dobrovolná masturbace je mravně špatná, protože zneužívá toho, co je od Boha připravené jako dar pro životního partnera, k osobnímu, lze říci sobeckému uspokojení.
Co se týká uvedeného tvrzení,  je bohužel překroucené a sám autor konstatuje, že masturbace není žádná nevinná zábava.

Já se přidržuji realistického přístupu katolické tradice k této problematice. Katechismus katolické církve posuzuje masturbaci v odst.2352
http://katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2352 Mimo jiné se tam píše: "K vytvoření správného úsudku o mravní odpovědnosti jednotlivců .... je třeba brát v úvahu citovou nezralost, sílu získaných návyků, stavů úzkosti nebo jiných psychických či sociálních činitelů, které mohou vinu zmenšovat, případně i na nejmenší míru." Tvrzení, že masturbace je Boží dar nesdílím.

2) Pokud metody přirozeného plánování rodičovství jsou využívány výhradně jako antikoncepční technika, samozřejmě rozdíl mezi PPR a UA žádný není.
A pokládám za důležité upozornit, že v tomto případě je církev hodnotí totožně, čili negativně.

Pokud PPR je přijímáno a žito jako životní styl, pak je ale rozdíl zcela zásadní. Mám na mysli tu skutečnost, že manželský pár poznává a žije svou plodnost jako dar od Boha, jako obohacení vlastního života, jak je to v souladu s manželským slibem: "Odevzdávám se ti a přijímám tě"... se vším všudy, včetně tvé a mé plodnosti, tak jak ji Bůh stvořil.

Funkci naší plodnosti můžeme díky vědě poznávat a v pokoře před Bohem k ní můžeme (ale nemusíme!) přihlížet při zodpovědném rozhodování o tom, zda chceme či nechceme počít dítě. A navíc porozumění fyziologickým a psychickým projevům plodnosti ženy je pro ženu i muže(!) cennou informací a cestou k pochopení mnohého ve vzájemném vztahu. V neposlední řadě je součástí tohoto životního stylu otevřenost k opačnému výsledku než jsme předpokládali, protože v životě není nic 100%.

Žena žijící PPR jako životní styl si nemusí připadat, že je pouze sexuálním objektem a může s úžasem a sebevědomě prožívat své ženství jako velký zázrak.

Je to samozřejmě hodně vysoký ideál, k jehož plnému prožívání vede často dlouhá a náročná cesta, která nemusí být schůdná pro všechny. Dodržováním metody PPR totiž mnozí sice dostojí učení církve, ale úzkost, strach nebo dlouhodobá sexuální abstinence může začít korodovat jejich partnerský vztah a nahlodávat svědomí a živý vztah s Bohem. Manželé nemají cítit úzkost jeden z druhého, z dotyků, z projevů fyzické lásky. A pokud pocit neschopnosti dodržet ideál vede tomu, že dotyční rezignují na duchovní život a přestanou přistupovat ke svátostem, je to úplně špatně. Zachovat pravidelnost v modlitbě a svátostech je zásadní a životadárné. Bůh nás jeden od druhého netrhá, ale naše vztahy očišťuje, uvádí do pravdy, učí nás milovat.

Pokud se člověk rozhodne nejít cestou oficiálního učení církve a rozhodne se k užití nějaké formy antikoncepce, pak v procesu graduality (postupném se přibližování ideálu) je nutné uvědomit si rozdíl mezi abortivními a neabortivními prostředky (abortivní antikoncepce je naprosto nepřípustná) , rozlišit dočasnost v závislosti na situaci a nebo svou pohodlnost, a nezapomenout vedle šestého přikázání i na to páté především ve vztahu k ženě, která by si užíváním HAK dobrovolně rozhodila hormonální stabilitu. Vnímá-li člověk, že je poctivé, aby svůj intimní život předkládal Bohu a zahrnoval do svátosti smíření, může použít např. formulaci, že se mu v současné situaci nedaří zcela naplňovat zásady manželského života v intimní oblasti.

V obdobích, kdy manželé hledají cestu, jak se správně rozhodnout o počtu dětí, je vhodné předkládat své nejistoty, obavy v modlitbě Bohu a také vyhledat citlivé duchovní doprovázení. 

3) Antropologický pohled: Pohlavní styk u lidí na rozdíl od ostatních živočichů má rozměr nejen biologický a pudový, ale též psychologický, sociální a spirituální. A tyto další rozměry lze v pravdě prožívat pouze v manželství. Protože ony nám sdělují prostřednictvím řeči těla totéž, co říká manželský slib.


Ať Vám Hospodin žehná a Jeho Duch ať Vám dá správně chápat lidskou sexualitu!

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská, Sexualita jiné, Sexualita v manželství, Náctiletí - sexualita, vztahy