Veliké dobrodiní ti Bůh prokázal. (Mk 5,19) - Citát z Bible na každý den

5. 7. 2022, MN

Masturbace a svaté přijímání

Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Sexualita jiné

Dobrý den.

Je mi 17 let a v poslední době často bojuji s masturbací. Snažím se dělat vše pro to, abych se tohoto hříchu dopouštěla co nejméně. Většinou se mi to daří, někdy ale selžu.

Sama moc dobře vím, že masturbace je něco, co se Bohu nelíbí. Cítím to tak ve svém svědomí a někdy mě lítost nad mým hříchem dovede až k slzám.

Chtěla bych se ale zeptat na Váš názor ohledně masturbace a následného přijetí eucharistie. Vždy, když se tohoto hříchu dopustím, nechodím ke svatému přijímání až do té doby, než se z něho vyzpovídám. Často ale kvůli své časově náročné škole nemám možnost běžet hned druhý den do kostela a vyzpovídat se, někdy se zpovědí čekám i pár dnů, týden... Není to ale úmyslné.

Na mše a ke svatému přijímání se snažím docházet často, ideálně několikrát v týdnu, proto mě samozřejmě mrzí, když nemůžu přijmout eucharistii.

Setkala jsem se i s názorem, že pokud masturbace nebyla vyhledávaná a snažila jsem se jí vzepřít, nejedná se o těžký hřích a mohla bych tedy přistoupit ke svatému přijímání.

Nedokážu si ale poradit s tou mírou dobrovolnosti. Nemyslím si, že bych masturbaci přímo vyhledává, ale obávám se, že kdybych šla k přijímání, vrtalo by mi pak hlavou, zda to přeci jen nebyl hřích dobrovolný. Vzpomínala bych na ten okamžik s myšlenkou, že jsem přeci jen ještě měla možnost odolat, jen jsem v tu chvíli sama nechtěla.

Jak tedy správně rozlišit těžký a lehký hřích? Měl by člověk hledat odpověď spíše v katechizmu a knihách nebo se ptát svého svědomí? Mé svědomí mi totiž našeptává, že bych k přijímání měla jít až po zpovědi, na druhou stranu si ale uvědomuji, jak moc je eucharistie důležitá. Pomáhá a posiluje mě v překonávání dalších těžkostí i hříchů, často mi pomáhá navázat bližší kontakt s Bohem.

Proto jsem odepření eucharistie postupně začala vnímat jako trest. "Zhřešila jsi a kvůli tomu teď nemůžeš přijmout Jeho ve svátosti." Vím, že to asi není správný přístup a mrzí mě, že to vnímám právě takto.

Děkuji za přečtení mého slohu i za náhled a názor na tuto problematiku.

Ďábel touží, abychom přijímali co nejméně, a když, tak bez touhy a bez vědomí Boží přítomnosti...

Milá N.
věc, o které píšete, je velmi citlivá a osobní. Děkuji Vám za odvahu a důvěru, kterou jste nám svěřila.

Dovolím tvrdit, že v pohledu na tuto skutečnost se morální pohled teologie za poslední desetiletí trochu posunul. Pomohla k tomu psychologie a detailnější pohled na celou problematiku. Proto ve starší literatuře a doporučeních je tento hřích považován za vždy těžký s ohledem na Desatero. Dnes se snažíme o pečlivější rozlišování okolností, protože pro těžký hřích platí podmínky: zcela svobodné rozhodnutí; ve vážné věci; kdy jsme věděli, že jde o hřích.

Sexualita je dar, který v sobě všichni zdraví lidé mají. Vede nás ke spojení muže a ženy a početí nového života, ale i k vytvoření pevného svazku dvou rodičů, kteří díky vzájemné přitažlivosti setrvávají spolu a dokáží tak připravit svým dětem zázemí lásky a výchovy. Je to tedy v principu skvělý dar. Podobá se však obrovské síle či mohutnosti, kterou musíme řídit a ne se jen nechat smýkat, aby nás zcela nepohltila. Nejeden člověk si myslel, že jde o něco, čemu není třeba bránit, a způsobil sobě i druhým mnoho bolestí, násilí, zničení vztahů...

Na druhou stranu je logické, že tato síla se v nás ozývá, a díky hormonům, ale i vnějším impulzům, volá po naplnění. Ani toto nelze vnímat jako v principu špatné, i když nás to stojí nemalé úsilí, když musíme takové síle odolávat. Tedy v nás samotných je „naprogramována“ touha po naplnění tohoto „volání“. Není to pouhá rozmarnost, libovůle nebo nuda. Je to „program“ vložený Stvořitelem do našeho těla a má svůj význam jak v aktuální chvíli, tak i v perspektivě celého našeho života. Tedy v principu sexuality, touhy, manželského spojení atd. je vůle Boha. Proto se s touto silou musíme naučit pracovat, vždyť to není tak dávno, kdy se ve Vašem životě teprve naplno objevila a jistě bude mít určitý vývoj, fáze atd. Takovéto psychofyzické biologické skutečnosti se učíme integrovat do našich životů, žít s nimi, nepopírat je, ale pracovat s nimi.

A tady podle mne stojíme u klíče k řešení Vaší otázky. Pokud dojde na sebeuspokojení, i když jsme vynaložili síly a nevyhledávali cíleně podněty, je třeba si z toho nedělat těžkou hlavu. Pokud však cíleně vyhledáváme podněty jakéhokoli druhu, jsme iniciátory vydráždění této mohutnosti, pak se přes nás převalí. A pak neseme větší míru odpovědnosti. Je to podobné, jako když praskne potrubí. To není chvíle na výčitky, ale na rychlé řešení. Pokud někdo ale svévolně pouští kohoutky na plno a nechává přetékat vanu, musí nést důsledky.

Pak tu hraje roli druhá skutečnost. Svaté přijímání je setkání s Kristem. A toto setkání je vždy (!) setkání Boha s hříšníkem. Běda tomu, kdo si ve své pýše myslí, že se s Bohem setkává dokonalý, čistý člověk. Naopak, Bůh se vždy sklání ve své lásce k hříšníkům. A tento dotek nekonečné Boží lásky, je dotek uzdravujícího Pána, který posiluje nás, slabé, abychom vytrvali na cestě. Eucharistie je především pokrm na cestu poutníkům! Tedy pokud klesáme, i když jsme se snažili, pak přistupujme k přijímání – s pokorou, s pravdivým pohledem na sebe, s vědomím, že jsme hříšní, ale také s vědomím obrovské lásky Boží! A nenechme si ďáblem namluvit, že nemáme právo přijímat. To přeci nemáme nikdy. Přijímání je vždy úžasný dar od Boha a nikoli právní nárok pro křesťana, jako by šlo o nějaký výdělek či odměnu. Ďábel skutečně touží, abychom co nejméně přijímali, a když, tak bez touhy a bez vědomí Boží přítomnosti...

Jak prakticky postupovat? Myslím, že je opravdu třeba, aby tyto věci nebyly hlavním tématem Vašeho duchovního života. Tím ať je Bůh, jeho milosrdenství, velikost, krása, odpuštění... Přistupujte pravidelně ke svátosti smíření. Najděte pokoru vyznávat selhání v této věci, neobcházet vyznání (bez podrobností). Naučte se rozlišovat mezi pádem zaviněným a pádem, kdy jste se snažila zabránit. A nebojte se, nejste určitě první, koho Bůh v těchto věcech provází životem. Bůh Vás stále nesmírně miluje a ani žádné sebeuspokojení mu v tom nezabrání! Proto vždy, když klesnete, hned, zdůrazňuji hned, klekněte na kolena a proste o Boží odpuštění. To je osvobozující.

Kategorie otázky: Sexualita jiné

Související texty k tématu:

Láska a sexualita:
- Tři rozměry lidské sexuality (Jozef Augustyn)
- Manželství a sexualita (Aleš Opatrný)
- Nesexuální doteky (MUDr. Wheat)
- O sexualitě mimo manželství (Anselm Grün)
- Další texty k tématu sexualita zde

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5)
 

Kdy je Popeleční středa?

(5. 2. 2023) Datum popeleční středy

Hromnice (2. 2.)

(31. 1. 2023) Hromnice je lidový název pro ´Svátek Uvedení Páně do chrámu´(2.2.), kterým dříve končívala doba vánoční. Při…

Kdy je masopust

(30. 1. 2023) Masopust - datum

Můžu do kostela, když jsem volil Andreje Babiše?

(27. 1. 2023) Dobrý den. Můžu do kostela na Mši Svatou když jsem příznivec Andreje Babiše? Jen aby mi kněz neřekl že mi…

Nechápu proč se modlit za prezidenta

(27. 1. 2023) Musím se zeptat, proč se modlit za nového prezidenta. Nechápu ty blbce, co ho volí.  

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2023) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…