Mám strach mít další děti, aby neskončily v pekle

Dobrý den,

chtěla bych se poradit o myšlenkách, které mě dlouhodobě trápí. Máme s manželem dvě malé děti, chceme je vést k víře, stejně jako nás vedli naši rodiče. Ale vidíme kolem sebe lidi, kteří sice byli vychování ve víře, ale nepřijali ji za svou a v dospělosti od ní odpadli.

Pokud naše děti odpadnou od víry i přes naši snahu (Bůh jim prostě víru nedá), pak je možné, že nebudou spaseny. Je pro mě velmi bolestné přestavit si, že někdo, koho tak moc milujete, jako my naše děti, by měl být odsouzen k věčnosti v Pekle... Ale přitom je to možné. Děsí mě věta: "Běda tomu, který syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil." Pokud bych tuto Ježíšovu větu měla vzít vážně, tak už další dítě mít opravdu nemůžu. Znamená to riskovat věčné utrpení dalšího dítěte a to je moc velký risk. Přitom si oba s manželem další děti moc přejeme.

Vím, že máme věřit v dobrého Boha, který nás chce mít u sebe a dát nám věčný život. V Bibli se ale hovoří o Pekle jako o reálné variantě a to mě děsí, protože tím, že jsem matkou, se cítím za to, že toto mé (Boží) dítě vzniklo, zásadním způsobem spoluzodpovědná.

Snažím se žít v důvěře v Boha, ale není pro mě jednoduché se s tímto tématem vyrovnávat. 

Děkuji předem za odpověď, jak to Ježíš myslel a jestli je můj strach opodstatněný.
Ať Vám Pán žehná.

-redakčně zkráceno-

Děkuji  za důvěru, se kterou odhalujete své niterné myšlenky a strachy. Téma, které jste otevřela, je těžké postihnout na několika řádcích odpovědi. Již dopředu se domnívám, že budu nejspíše používat určité mentální zkratky. Ale věřte, že to, o čem budu psát, mám promyšlené.

Mezi slovy, která jste napsala, mi tak nějak výrazně rezonují slova jako strach nebo bolestná představa. V Prvním listě Janově autor píše, že láska a strach jsou antiteze: „Láska strach vyhání.“ A také onu maximu, že „Bůh je Láska.“ Věříte tomu? Věříte tomu, že to tak je bezezbytku, naprosto, absolutně, bez výjimky? Pokud cítíte strach, úzkost, děs z Boha, s křesťanskou vírou to nemá nic společného. A tečka!

V jakého Boha věříte? Je všemocný? Co je jeho úmyslem nejen s námi, ale s celým stvořením? Doporučuji pozorné čtení 11. kapitoly knihy Moudrosti. Doporučuji 3. kapitolu Janova evangelia nebo 5. kapitolu evangelia Matoušova. Samozřejmě bychom si mohli teď pinkat biblickými citáty, které se vzájemně mohou vylučovat. V Bibli nalezneme i verše, jako například, že „Bůh není.“ Jde mi však o postižení všeobecné podstaty naší víry.

A teď k tomu peklu. Četla jste pozorně Katechismus katolické církve v této otázce? Co třeba tento citát: „A tento stav konečného sebevyloučení ze společenství s Bohem a s blaženými je označován slovem „peklo“.“ (KKC 1033) Takže do pekla půjde jen ten, kdo tam jít chce. Bůh nikoho do pekla neposílá!

Kdy jde člověk do pekla? Po smrti. Co se děje mezi smrtí a přijetím stavu sebevyloučení ze společenství s Bohem? Naštěstí to nevíme ani to nijak neovlivníme. Dává Bůh člověku čas, aby se rozhodnul? Dává. Ukáže i tomu nejzarputilejšímu bezvěrci, popírači a revoltérovi ráj a dá mu tak velkorysou nabídku, že i svým omezeným rozumkem si nedovedu představit, že by jeho přijetí člověk mohl odmítnout. Ve třinácté kapitole Prvního listu Korintským je, že láska je věčná. Pevně věřím, že pokud je v nás jediný drobný otisk lásky, jestliže si lásku v našem životě umíme „ozdrojovat“, pak i kdybychom žili sebedestruktivněji, Bůh to chybějící je schopen doplnit. Osobně o Bohu v této oblasti nepochybuji. V této otázce také doporučuji četbu vynikající knihy C. S. Lewise Velký rozvod nebe a pekla.
Nenechte se krmit nějakými perverzními nesmysly. Jak je poznáte? Vzbuzují úzkost a strach, podněcují vaši skrupulozitu (vidět hřích, tam kde není).

Milujte své děti, přejte jim jen dobré. Když nebudou následovat vaši víru, neděste se, patří to k normální emancipaci. Pokud pro ně bude víra naplněná nadějí, radostí, moudrostí, pokojem, pak se k ní vrátí. Pokud je budete strašit Bohem, že je třeba uvrhne do pekla, pak bych se nedivil, že od takové víry utečou. Pokud jim budete vštěpovat obraz trestajícího Boha, zachmuřeného, přísného, nekompromisního, odosobněného od laskavosti, nedivil bych se jejich averze.

Je to spíše na rozhovor.  S přáním dobrého a požehnáním Vám i Vaší rodině

 

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti, Pochybnosti a krize víry