Lze pokřtít člověka v kómatu?

Ráda bych věděla, zda lze platně pokřtít člověka, který svým životem víru odmítal, leč v dané chvíli je v kómatu a zbývá mu pár hodin života. Je možno takového člověka platně pokřtít? Pokud ano, může křest udělit kdokoli (křest v nouzi)?

Situace, kterou popisujete, je velice bolestná a člověk intenzivně hledá, jak by nemocnému pomohl. To je naprosto správné. Ale platí zde zásadní pravidlo, že pokud člověk víru odmítal, pak není správné mu křest vnutit ve chvíli, kdy se nemůže bránit. Tedy z úcty ke svobodě tohoto člověka takové jednání odmítáme.

Druhou věcí je představa křtu jako jakéhosi magického rituálu, kterým vše zachráníme. To je zkreslující. Je pravda, že Ježíš klade křest jako zásadní podmínku pro spásu (Jan 3,5). Ale zároveň platí, že křest není magické gesto, které je samo v sobě nositelem spásy. Naopak je nositelem spásy někdo – totiž sám Bůh. Proto je křest vždy znamením dialogu mezi člověkem a Bohem. Pokud tedy odmítáme takový dialog, pak není ani možné, aby křest byl jeho znamením. Ježíš v evangeliích kroky pro prozření, záchranu či uzdravení spojoval s vírou a to je také podmínka, kterou církev od lidí při udělování křtu požaduje. Jedinou výjimkou je křest malých dětí, ale zde církev vyžaduje, aby dítě vyrůstalo v prostředí víry, tedy tam, kde víru přirozeně do svého života a rozhodování integruje.

Další věcí je otázka, kdo může takového člověka pokřtít. V případě umírajícího, který vyznává víru v Ježíše jako spasitele, může pokřtít kdokoli, dokonce i člověk nepokřtěný, pokud má úmysl křtít.

Poslední je ale jiná skutečnost: Můžeme pomoci umírajícímu, který víru odmítal? A tady platí zásadní věc. Bůh se svojí nabídkou spásy není jen odkázaný na křest, i když ho důrazně požaduje. On je svrchovaným Pánem nad životem a spásou. Samotná církev ústy koncilu připomíná: „Kristus totiž zemřel za všechny, a protože poslední povolání člověka je ve skutečnosti jen jedno, totiž božské, musíme být přesvědčeni, že Duch svatý dává všem možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná jen Bůh“ (GS 22). V případě, který popisujete, je tedy nejlepší se za dotyčného intenzivně modlit, aby alespoň kdesi v hloubi kómatu dokázal Bohu přitakat a připojil se tak k těm, kteří přijali "křest touhy" a byli zachráněni pro Boží království. Tady mluvíme o duchovním boji o záchranu a tady je pravé místo pro moudré napnutí sil a opření se o Boží milosrdenství.

Přeji Vám hodně sil a naděje.

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Křest dospělých