Krize víry? Jak poznám, že věřím?

Dobrý den,
Pocházím z věřící rodiny, od malička jsem více méně pravidelně chodila s rodiči do kostela.  Hodně dlouho jsem o víře vlastně ani nepřemýšlela a brala to spíš  jako povinnost k rodičům. Modlila jsem se někdy před spaním nebo když jsem měla strach. Pak, nevím přesně kdy, se něco změnilo. Začala jsem se pravidelně modlit, číst Bibli a do kostela chodím ráda. 

Nedávno zemřel můj děda. Nevím, jestli to souvisí, ale začaly mě napadat špatné myšlenky o P. Marii, Bohu, Ježíši,  Duchu svatém. Prostě mi třeba při mši vyvstane k jejich jménu v mysli nadávka...  a mám strach, že to třeba řeknu i nahlas... Začala jsem chodit častěji ke zpovědi a našla jsem moc hodného pana faráře, který mi hodně pomohl. Pořád s tím ale mám problém.

V poslední době jsem asi i kvůli svým špatným myšlenkám začala o Bohu pochybovat. Je možné přijímat eucharistii i přes tyto pochyby? A můžu jít ke zpovědi, když si nejsem jistá, zda opravdově lituji? Nebudu zavržena?

Jak poznám, že věřím? Jde to? Mohou být mé pochyby forma pokušení? Neměla bych nejdřív víc číst Bibli a knížky na toto téma, snažit se naučit modlit a nějak obnovit/upevnit víru, než bych zase začala přistupovat ke svátostem? Ale co když prodléváním spíš ochabnu?

A ještě: uvědomila jsem si, že se neumím modlit, že spíš vyjmenuju svoje prosby, nejsem si jistá jejich vyslyšením a mluvím spíš k někomu, kdo je jakoby nade mnou, někde daleko a ne ve mně.

Omlouvám se, že Vám píši tento dlouhý a asi špatně srozumitelný text, ale nevím, na koho se obrátit.

P.S.: Nevíte o nějaké skupině, která by sdružovala mladé lidi, co jsou na tom třeba podobně? Mnohým věcem z Písma nerozumím,  mám pochybnosti a zjištuji, jak málo toho vím...

Milá ....
díky za důvěru a za upřímné hledání, které podle naší zkušenosti Pán Bůh nenechá bez odpovědi...
Ve Vašem dotazu vnímám dva různé problémy: Jednak je opravdu možné, že ze strany prarodičů na Vás dotírá nějaká duchovní tíha či temnota, a jednak byste potřebovala důkladnější duchovní vedení a formaci. Je vidět, že jste upřímně hledající, ale ve všem "samouk".

V obou těch ohledech si asi těžko poradíte sama, i když obojí je řešitelné. Mohli bychom se pokusit Vás zkontaktovat s nějakým dobrým knězem nebo společenstvím zralejších křesťanů, kteří by Vás mohli podpořit a vyjasnit některé Vaše pochybnosti, ale potřebovali bychom znát aspoň oblast, kde žijete.

Do té doby aspoň tolik: Nemusíte se bát, že kvůli pochybnostem ve víře nebo nechtěným zlým myšlenkám jste jednou nohou v pekle, naopak - nebeský Otec si velice cení každé Vaší snahy se mu přiblížit a bojovat se zlem, které se někdy může tlačit do Vašeho života a do Vašeho srdce i bez Vašeho zavinění. Jakási "první pomoc" je hned po ruce - zkuste se pomalu a s vírou modlit Otče náš, a přitom vnímat každé slovo, opravdu z něj učinit svou osobní modlitbu, nejen básničku.

V této krásné a silné modlitbě, kterou nám odkázal sám Ježíš, je jednak vyznání vaší identity v Kristu - jste Boží dítě, Boží milovaná dcera, ne někdo Bohem odmítaný nebo dokonce na pokraji zavržení. Jsou tam i prosby o všechno důležité pro každodenní život, v neposlední řadě i za ochranu od Zlého ducha, který nám rád hází klacky pod nohy, komplikuje náš vztah k Bohu a zamlžuje cestu vpřed.

A pokud jste schopná něco číst, zkuste třeba knížečku Karikatury Boha od Kateřiny Lachmanové nebo YOUCAT (katechismus pro mladé, který má i další pokračování: Youcat o modlitbě, o svátosti smíření, Youcat Bibli atp. - všechny vyšly před několika lety v Karmelitánském nakladatelství). Moc by Vám pomohlo si některé věci víry ujasnit i v teoretické rovině.

Srdečně zdravím a vysílám modlitbu za Vás, aby se ty mlhy a temnoty rozptýlily a Vy jste se mohla nově radovat z Boží otcovské lásky.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry