Kritika a poučování

Zdravím vás!
Mám dotaz. Mám bratra, který je křesťan jako já. Zdaleka to není žádný svatoušek,  ale moc rád druhé napomíná a poučuje. Mě nevyjímaje:)
Taky bych mu měl co vytknout.  Jak se vymezit, co mu říct?

Díky

Dobrý den,

jestli jsem situaci správně pochopil, netýká se Váš problém tolik víry, ale více potřeby vymezit se proti bratrovi, který se na Vás vyvyšuje svými mravoučnými radami. Dovednost odkázat někoho, kdo mě nepatřičně kritizuje do správných mezí, je důležitá. Někdy stačí říct například: „Neraď, ještě ti není šedesát.“ Důležité je krátce se ohradit, utnout debatu v samém začátku, dříve než se rozvíří emoce a dále v ní nepokračovat.

Nejde jen o to, jestli je kritika opodstatněná, ale i o to, jestli je dotyčný osobou ke kritice povolanou a také o to, jestli má na mysli moje dobro, protože mě má rád, nebo se chce nade mě povyšovat, případně jestli o mně roznáší drby. Pokud mě opodstatněně napomíná někdo, kdo nemá na mysli moje dobro, mohu kritiku podle okolností odmítnout, přesto bych měl sám pro sebe zvážit, nakolik je v mých možnostech a silách situaci napravit.

Další otázkou je, jak je to s křesťanskou povinností napomenout bratra, jak o tom píše svatý Pavel. Přijal jsem za svůj výklad faráře, jehož názorů si vážím, že v 99% platí Ježíšovo doporučení, abychom hledali spíše trám ve svém oku než třísku v oku bratrově. Je moudré nikoho neposuzovat, neznáme všechny pohnutky možnosti a zranění našich bližních, proto je lepší spíše předpokládat, že jejich pohnutky jsou dobré, nebo, že se v něčem mýlí. Tím si zachováme možnost s druhými dobře vycházet. Naši bližní o svých problémech většinou vědí, snaží se s nimi bojovat a kritika jim v takové situaci nepomůže. Jedno procento zůstává pro případy, kdy můžeme druhé napomenout užitečně a taktně, protože je máme rádi, ale myslím, že ve většině případů jsme k takovému napomínání nedorostli.

Přeju Vám vše dobré a myslím na Vás v modlitbě.

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství