Kraniosakrální terapie a křesťanství

Vážení, prosím o odpověď, i když nejsem členkou žádné církve, snažím se křesťanské principy činit základem svého života. Ráda bych se zeptala na kraniosakrální terapii (osteopatickou, tedy ne tzv "biodynamiku", bližší spíše ezoterickému přístupu).

Dosud jsem ji považovala za velmi pomáhající a krásnou terapii. Teprve nedávno jsem se setkala s myšlenkou, že "kranio" možná není v souladu s křesťanstvím.
Můžete mi to prosím objasnit? Děkuji.

Dobrý den,
pokusím se spíš nabídnout pár principů a jejich aplikaci nechám na Vás, protože nerozumím tomu, jak to vlastně funguje.
Při všech netradičních léčebných metodách bychom se měli ptát, jestli víme, s čím tu zacházíme. Je mezi nimi jistě velký rozdíl – na jedné straně stojí například reiki, která pracuje výslovně s „vesmírnou energií“, je to metoda veskrze duchovní a dochází se k ní zasvěcením. Všechno, co patří do této sféry nebo se k ní blíží, je velmi nebezpečné, i když to „funguje“. Duchovní síly totiž nejsou zdaleka jen pozitivní, a uzdravení těla může být klidně způsobeno těmi špatnými. Zlý duch může poskytnout uzdravení (nebo aspoň zlepšení stavu) těla výměnou za ztrátu duše. Vliv zlých sil, kterým se takhle otevřely dveře, se často přenáší i do dalších generací – pak už nezbývá nic než povolat exorcistu.

Na druhé straně škály stojí třeba Vojtova metoda, která také vypadá dost záhadně a pracuje s pohybovými reflexy, o kterých se dříve nic nevědělo. Je kraniosakrální osteopatie blíže práci s energiemi, nebo spíše s jakýmisi reflexy, byť dosud přesně neprobádanými? Pokus o vědecké objasnění se myslím dosud nedaří, žádný tep lebečních kostí nebyl změřen ani nejpřesnějšími přístroji. To neznamená, že je to nesmysl, ale zatím to prostě nemá pořádný exaktní základ, a mluví se spíš o „energii“. Co to ale je, tato energie? I když připustíme, že člověk má v sobě zakódováno něco jako opravný program, který je potřeba jen spustit, co je tím spouštěčem? Dotek energie jiného člověka? V případě Pána Ježíše bych se tomu nedivila. Dokonce ani v případě svatých, kteří uzdravovali a uzdravují v jeho jménu, protože tak to on slíbil. Ale v případě člověka hříšného (což je každý smrtelník), který to dělá jaksi „sám za sebe“, bych v tom viděla problém.

A tady se konečně dostáváme ke křesťanskému pojetí uzdravování a léčení. Právě tohle přesvědčení, že jakékoliv duchovno a energie, které neprotečou skrz uzdravující moc Kristovu, jsou velmi nebezpečné, vrhlo západní medicínu tím směrem, kde se teď nachází. Nepracuje s energiemi, duchovnem a ničím neprobádaným, ke všemu potřebuje vědecké důkazy. Není to jen plod osvícenství, racionalismu a pozitivismu, ale už tohoto základního pojetí, že lékař jen léčí, a jestli chceme uzdravit, musíme ke Kristu.

Ale Kristus, jak víme, nefunguje tak jednoznačně a na povel, jak bychom si přáli. On není spása ve smyslu dokonalého zdraví a štěstí. Jeho cesta do nebe vedla přes bolest, utrpení a smrt. A stejně tak cesta člověka, který ho následuje. Cílem není zbavit se za každou cenu bolesti, ale také ji umět přijmout a udělat z ní něco krásného pro Boží slávu. Žít podle křesťanských zásad kromě jiného znamená, že všechny tyto stránky dokážeme integrovat do jediného smysluplného celku života.

Teď už nechávám na Vás, abyste kranio zařadila do správné kolonky…
 

Kategorie otázky: Alternativní směry - léčitelství, reiky, terapie,....