Jsem sám

Dobrý den,

cítím se často sám.  Ve farnosti se mládež setkává, ale mám obavy jít do cizího prostředí, kde se už všichni znají a navíc nevím, jestli by mě to vůbec bavilo:( Je to těžké rozhodnutí...

Zdravím Tě!

Obavy a strachy jsou přirozeným a dobrým ochranným mechanismem, abychom nesli do toho, co je nebezpečné, nevhodné atd. Někdy nás ale můžou naopak ochromovat a neumožnují nám, projevit vše to dobré a krásné, co je v nás vložené... Víš, každý máme nějaké obavy. A je třeba je brát vážně, naslouchat jim a učit se s nimi zacházet, aby nás nebrzdily v rozvoji a v životě.

Píšeš, že nevíš, jestli by tě to bavilo. Ale pokud to nevyzkoušíš a nepokusíš se nějaký (předem určeny čas) vydržet, nezjistíš to! A hrozí ti, že bys zůstal pouze u iluze toho, co by pro tebe mohlo byt dobré, přínosné, prospěšné. Vždyť přece můžeš oslovit nějakého lídra toho společenství, setkat se s ním dopředu, nebo kněze. A už tím ho budeš trochu znát. Můžeš mu i povědět, ze tvou přirozenosti je nebýt průrazný a že se tedy obáváš, zda zapadneš... Nezkusíš-li to, neposuneš se.

Dle toho, co píšeš, jsi nejspíše založením introvert. Což je skvělé! Svět potřebuje jak extroverty, tak introverty. Ale abys s tím uměl žít, je třeba trochu poznat určité zákonitosti své povahy. Nabízím ti pár textu na webu vira.cz o introverzi a introvertech: zde 

Přeji Ti hluboký pokoj a radost!
 

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství